brko I n. (brko, bərko)
1 ptačí pero a sloužící k psaní: na psaňi se dři seřezávalo husi brko, ale já už brkem nepsal Vysokomýtsko; brko Valašsko b ptačí pero vůbec: ti velkí bərka se tam nedávali, s toho se ďáli šťetki na mašlováňi Benecko SM (Mrklov); já sem jí přibil pot podrášku husí brko, abi jí to vrzalo Vysoká u Příbramě PB; vitrhne huse ňákí brko a paráda je hotová Nečín PB (Žebrák); potřebuju já váše pera, brko z husmana Chodsko; jako ďecka zme si hráli z brkama fšelijak Slavkovsko-Bučovicko; napřet sa ustřihli chupi pot pažu a na přirozeňú, trochu vasí a to šecko sa zaďeao do brka Vnorovy HO 2 expr. cigareta: aspoň jedno brko gdibi tag bilo, neuškoďilo bi Kladno KL
● je jag z brka viraženej Kelečsko, jag z brka vyražený Valašsko – divoký, nezkrotný; vipršeli mu brka Lípa nad Orlicí RK – je v nesnázích
→ dem. brčko I v. t.
PSJČ; SSJČ; SPJČ (BRKO)
Či