SNČJ
cahoun I m. (cahoun, cahón, cahon, cahoň, cahún, cahun, cahúň)
1 mor, slez expr. vysoký (zprav. štíhlý) člověk: přyšéł k nám jakýsy cahún Lhota u Vsetína VS; ty starý cahúne, táhňi od ňich Hodslavice NJ; ten vaš synek, to je uš cahun, taka hałus Krmelín FM; cahón Prostějovsko; cahún Bzenec HO, Rožnov pod Radhoštěm VS; cahúň Valašsko; cahoň vých. Morava; cahon Ostrava OV (Hošťálkovice); cahun Ostrava OV (Hrabová), Orlová KA 2 expr. dospívající chlapec, výrostek: takovej cahoun a ešče sy hraje z małyma Kelečsko; takovy velky cahun a on se ešče necha oblicť Černotín PR; to už je cahun, ten tvuj kluk Palkovice FM; ten vaš čeleďin, to je uš cahun Frýdecko-Místecko; uš sy dozď velky, že byz už muh mjeď vječy rozum, ty cahune jeden! Frýdlant nad Ostravicí FM 3 expr. lenoch, povaleč: cahún Mistřice UH, Valašsko; cahoň vých. Morava
● to je tvrdí jako cahón Protivanov PV – velmi tvrdý; bí nadraní jak cahún Mistřice UH – velmi opilý
SPJMS (CAHOUN)
Bh