cimra I f. (cimra, cymra)
1 čes, mor místnost, světnice: mlaďí wostávaj ve dvouch cimráh doleňich a staří maj setňičku nahoře Radčice JN; stromek máme h druhi cimře, tam se netopí Držkov JN; uklízej cimru Úlibice JC; šli sme za ňim na cimru Kladno KL; pedz bila vestavjená do druhí cimri Horažďovice KT; dij sem choďil do prvňí třídi, sedali sme né na lavicích, ale po cimře Štěkeň ST; starej je vod rána f cimře, bolí ho rehma Drahotěšice CB; máme jen jednu cimru Pacov PE; na jedné cimři nás spávalu hrumado Čebín BO; m zme tom pokoj pro bábink řikal cimra Zábřeh SU; jedn t cimr maji načsto práznó Protivanov PV; f prvňím štoku sme stavjeli tři cimri Dolní Němčí UH; diž biła vizita, toš tíh dochtorú choďívało po téj cimre vídz a prímar každému prubováł złomeňinu Halenkovice ZL; na cymře nás spało osum, negdy aj víc Valašské Klobouky ZL; potřebovali byzme ku meškaňu ešče jednu cymru, ale ňesu na stavjaňi pyňize Frýdecko-Místecko 2 horn. stropní výztuž tvořená dvěma stojkami a stropnicí: cimra Příbram PB; cymra Ostrava OV
→  cimřička f. (cimřička) expr. dem. k 1: ch takowí malí cimřičce žilo i šest liďí Radčice JN; vona mňela malou cimřičku a taki ďeťi asi štiri Držkov JN; tam f tej cimřičce vochtr přehazuje veksle Paseky PI; cimřička Rožmitál pod Třemšínem PB (Starý Rožmitál)  dem. cimerka v. t.
SSJČ
Šm

cimra II m., f. (cimra)
expr. fňukavý, naříkavý člověk: vona cimra furt jen fňuká Loužnice JN; je to takovej cimra Horní Branná SM
Šm