Slovník nářečí českého jazyka (SNČJ) je první lexikografické dílo, které zpracovává slovní zásobu všech nářečí českého jazyka. Vedle toho zachycuje v maximální možné míře také specifické výrazy různých tradičních profesí a řemesel, často už mizejících. Vzniká v dialektologickém oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i., v Brně, a to v elektronické podobě dostupné z http://sncj.ujc.cas.cz. Materiál tak může být v budoucnu průběžně rozšiřován a upřesňován.

Cílem slovníku je (1) zachytit, vyložit a doložit významy a významové odstíny slov v nářečích českého národního jazyka, (2) zaznamenat teritoriální rozšíření nářečního lexika na území Čech, Moravy a Slezska. Slovník nářečí českého jazyka je slovník nediferenční, tj. relativně úplný. Část, která je nyní publikována, obsahuje hesla písmen A–Č, na dalších se pracuje. Zveřejněná hesla nejsou souborem definitivním, autoři jsou přístupni podnětům veřejnosti, uvítají další, zejména dosud nezaznamenané doklady opatřené přesným významem a konkrétní lokalizací. Podněty jsou vítány na adrese dialekt@iach.cz. Je však třeba počítat s tím, že nové doklady nebudou do slovníku vřazeny automaticky, nýbrž po náležité dialektologické revizi.

 

Vedoucí autorského týmu:
Martina Ireinová (http://ujc.avcr.cz/zakladni-informace/pracovnici/ireinova-martina.html)
Autorský tým:
Jarmila Bachmannová
Jan Balhar
Libuše Čižmárová
Hana Goláňová
Zuzana Hlubinková
Stanislava Kloferová
Zina Komárková (http://ujc.avcr.cz/zakladni-informace/pracovnici/komarkova-zina.html)
Hana Konečná
Sabina Konečná
Tereza Kopecká (http://ujc.avcr.cz/zakladni-informace/pracovnici/kopecka-tereza.html)
Tadeáš Krch (http://ujc.avcr.cz/zakladni-informace/pracovnici/krch-tadeas.html)
Filip Kubeček (http://ujc.avcr.cz/zakladni-informace/pracovnici/kubecek-filip.html)
Petra Přadková (http://ujc.avcr.cz/zakladni-informace/pracovnici/pradkova-petra.html)
Stanislava Spinková (http://www.ujc.cas.cz/zakladni-informace/pracovnici/spinkova-stanislava.html)
Bronislav Stupňánek (http://ujc.avcr.cz/zakladni-informace/pracovnici/stupnanek-bronislav.html)
Marta Šimečková (http://ujc.avcr.cz/zakladni-informace/pracovnici/simeckova-marta.html)
Milena Šipková (http://ujc.avcr.cz/zakladni-informace/pracovnici/sipkova-milena.html)
Šimon Tesař (http://ujc.avcr.cz/zakladni-informace/pracovnici/tesar-simon.html)

Odborní poradci:
prof. PhDr. Miroslav Grepl, CSc.
doc. PhDr. Marie Janečková, CSc.
PhDr. Helena Karlíková, CSc.
Recenzentka:
prof. PhDr. Marie Krčmová, CSc.

 

Celostní lexikografické zachycení a zpracování nářeční slovní zásoby patří k akutním a nejpotřebnějším akcím bohemistiky na poli uchování našeho kulturního dědictví, neboť v důsledku pronikavých poválečných společenských změn na vesnici a ve venkovském životě vůbec naše nářečí jakožto živé útvary národního jazyka rychle a nenávratně mizí. Má tak SNČJ z tohoto pohledu dvojí základní význam: kulturní a badatelský.
Kulturní hodnota slovníku spočívá v tom, že dokumentuje a prokresluje historický obraz minulých dob: ukazuje, jak naši předkové vnímali, segmentovali a klasifikovali svět, co v něm poznávali, rozlišovali a co pro svůj život potřebovali jazykově fixovat (např. 30 druhů deště). Badatelská hodnota slovníku tkví v tom, že v nemalé míře poskytuje podněty a poznatky k postižení vývojové dynamiky a zákonitostí lexikálního systému češtiny a jejich vnějších a vnitřních stimulů. Speciálně pak je tento slovník nepostradatelný pro bádání etymologická a slavistická, pro studia jazykové interference a jazykových kontaktů a pro plánované zkoumání běžně mluveného jazyka. Slovník je však cenným přínosem i pro jiná, nelingvistická bádání, zvláště etnologická a historická. Materiál slovníku je dobře využitelný i ve výuce na všech stupních škol.

 

Zájem o nářeční lexikum sahá hluboko do naší historie. Již ze středověku (např. u Jana Husa v předmluvě k Postille z r. 1413) známe ojedinělá pozorování rozdílů jazyce, které souvisejí s rozdílným krajovým původem mluvčích. Jako vědecký obor se česká dialektologie formuje od druhé poloviny 19. století dílem Aloise Vojtěcha Šembery Základové dialektologie československé (1864), orientovaným hlavně na hláskosloví a na gramatiku. Soustavný vědecký zájem o lexikum českých nářečí se však v plné míře uplatňuje až v rozsáhlém Dialektickém slovníku moravském I, II (1905–1906) Františka Bartoše a v Dialektickém slovníku chodském (1907) Jana Františka Hrušky. Od tohoto období, tj. od přelomu 19. a 20. století, můžeme tedy mluvit o konstituování české nářeční lexikografie. Postupně vzniká řada lokálních a regionálních slovníků, mnohdy jen rukopisných (šlo většinou o abecedně uspořádané soupisy slov s vymezením jediného významu). Nový impulz získává tato činnost od konce třicátých let 20. století zejména pod vlivem tzv. brněnské dialektologické školy, u jejíhož zrodu stojí Štramberské nářečí Adolfa Kellnera (1939). Kellnerovy práce stejně jako publikace jeho následovníků (Františka Svěráka, Františka Kopečného, Jaromíra Běliče, Aloise Gregora, Arnošta Lamprechta aj.) obsahují diferenční slovníky buď jako součást nářečních monografií, nebo jako samostatné publikace lexikografické. Postupně však také sílí idea nářečního slovníku celonárodního.
S cíleným budováním materiálové základny pro tento slovník se začalo v 50. letech 20. století; v ÚJČ vzniklo dokonce pracoviště, jež se shromažďováním nářečního lexikálního materiálu soustavně zabývalo.

Mezitím však od počátku padesátých let sílí představa zeměpisného (geografického) atlasového zpracování českých, moravských a slezských nářečí. Tato představa nabývá v dialektologii na intenzitě a vrcholí po desetiletích práce vydáním šestisvazkového Českého jazykového atlasu (Český jazykový atlas 1–5, Dodatky. Praha, 1992–2011; http://cja.ujc.cas.cz). Na něj navazuje Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku (2005–; http://spjms.ujc.cas.cz). Obě tato díla odsunula předpokládanou realizaci konceptu celonárodního nářečního slovníku na dobu značně pozdější. Soustavné práce na něm mohly začít až v r. 2011. V první fázi byly podpořeny Grantovou agenturou České republiky (projekt č. P406/11/1786 Slovník nářečí českého jazyka).
Z materiálu SNČJ čerpal i projekt podporovaný GA ČR 16-04648S Odraz života našich předků v mizejících slovech (2016–2018).

 

Nejrozsáhlejším materiálovým zdrojem SNČJ je Archiv lidového jazyka (ALJ), systematicky budovaný od r. 1952. Obsahuje cenný materiál vyexcerpovaný z dialektologických prací. Nejstarší doklady jsou z citované knihy Šemberovy. V ALJ jsou soustředěna excerpta z tištěných, rukopisných a elektronických nářečních monografií a slovníků, z disertačních, diplomových a seminárních prací, z časopiseckých článků a studií (uveřejňovaných především v Českém lidu a v Naší řeči, dále v regionálních časopisech, novinách a sbornících), z dvoufázové korespondenční lexikální ankety uskutečněné v 50. letech 20. století, z terminologických dotazníků, z dotazníků pro terénní výzkum českých nářečí (jak materiál zpracovaný v Českém jazykovém atlase, dále ČJA, tak materiál dosud nepublikovaný), ze sběrů nářečního lexika prováděných odbornými pracovníky dialektologického oddělení (doplňkové terénní výzkumy) a dopisovateli.
Součástí databáze jsou v menší míře i doklady z beletrie, které jsou řádně identifikovány osobností autora. Mnohé z nich představují typické dialektismy užívané autory jako prostředek charakterizační. Materiál se průběžně doplňuje. Uvedené zdroje obsahují cca 1,5 milionu záznamů. Důležitým pramenem je – rovněž stále doplňovaná – Databáze souvislých nářečních textů a Archiv zvukových záznamů nářečních promluv.

Třebaže nářeční databáze je co do obsahu a územního zastoupení nářeční lexikální zásoby bohatá, nemůže v ní být zaznamenáno veškeré lexikum. Požadavek zachytit slovní zásobu všech dialektů národního jazyka v její absolutní celistvosti je neuskutečnitelný, což je nevýhodou všech slovníků spontánně mluveného jazyka. V mluvených projevech nadto nabývají slova v užívání nových významů a významových odstínů, zvláště ve sféře expresivní.

 

Koncepce slovníkového zpracování a interpretace materiálu v SNČJ se opírají o poznatky soudobé lexikologie a lexikografie. Navazují na:
(a) výsledky lexikologických bádání v oblasti teoretických i metodologických aspektů nářečního lexika (viz bibliografii);
(b) zkušenosti ze zpracovávání lokálních nebo regionálních nářečních slovníků a celonárodních nářečních slovníků vznikajících zejména na poli slovanském, např. Slovar russkich narodnych govorov (1965–), Słownik gwar polskich (1982–) a Slovník slovenských nárečí (1994–);
(c) dlouhodobé zkušenosti pracovníků dialektologického oddělení ÚJČ AV ČR: většina z nich patřila k týmu zpracovávajícímu jednak zmíněný šestidílný Český jazykový atlas, jednak elektronický Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku.

Vymezení SNČJ

Nářeční slovní zásobu lze zpracovat v podobě slovníku diferenčního, nebo (relativně) úplného. Diferenční slovník by předpokládal pevný základ, slovník obecně užívané, ale nikoli spisovné slovní zásoby, od něhož by se specifické výrazy jednotlivých regionů odlišovaly. Takový slovník však čeština nemá a ani jej zřejmě není možné vytvořit, třebaže se zkoumání běžně mluveného jazyka věnuje v posledních letech zvýšená pozornost. Opírat se o diference od jazyka spisovného by bylo sice teoreticky možné, ale vzhledem k dynamice slovní zásoby a stavu jejího popisu by takový slovník rychle zastarával. Také z tohoto důvodu je SNČJ koncipován jako nářeční slovník relativně úplný, nediferenční. SNČJ zpracovává soubor slovní zásoby z období přibližně od poloviny 19. do konce 20. století; jádro tvoří materiál z 1. poloviny 20. století. Je zachyceno lexikum užívané zejména v době, kdy dialekty fungovaly v každodenním běžném dorozumívání ve venkovském prostředí jako vcelku stabilní útvary. Obsahuje tedy nářeční lexikum z období zhruba 150 let.

SNČJ je koncipován jako celonárodní: zahrnuje pojmenování (jednoslovná i víceslovná, frazeologii a idiomatiku) související s materiální a duchovní lidovou kulturou z celého území českého národního jazyka, tj. jazyka českojazyčných obyvatel českých historických zemí – Čech, Moravy a české části Slezska včetně přesahu českého osídlení na území dnešního Polska. Nezachycuje lexikum českých enkláv v zahraničí (vzniklých v době Rakouska-Uherska emigrací, která probíhala zhruba od konce 18. století); to je částečně zachyceno (ve vybraných věcněvýznamových okruzích) v ČJA.

 

SNČJ jako slovník nediferenční zaznamenává jak lexikální zásobu, která je vlastní pouze dialektům, tzv. dialektismy, tak i výrazy shodné se spisovným jazykem.
Dialektismy, lexikum charakteristické pro dialekty, se dělí do tří podskupin:
(a) specifické dialektismy (nejsou obsaženy ve spisovném jazyce a nemají spisovný jednoslovný ekvivalent, např. babašina ,mokrá sláma nebo mokré obilí‘, bolestňák ‚koláč pro šestinedělku‘, bulínek ,zbytek těsta‘, bošišnidle ,v těstě obalený a osmažený plátek chleba‘, babušistý ,(o krávě) mající světlou skvrnu na čele‘);
(b) vlastní lexikální dialektismy (nejsou obsaženy ve spisovném jazyce a mají jednoslovný spisovný ekvivalent, např. hadí anička ,ještěrka‘, beskrejtka ,květináč‘, blešťka ,štěnice‘, cakoza ,chroust‘, cudratý ,huňatý, chundelatý‘, bradit ‚překážet‘, cikánit ,lhát‘);
(c) sémantické dialektismy (slova, která mají jiný význam než stejně znějící slovo spisovné: např. bradlo ,stoh sena‘, beran ,kopretina‘, bzučák ,čmelák‘, cimbál ,rampouch, střechýl‘, křídlo ,poklička‘, plesnivý ,šedivý‘, blikavý ,šilhavý‘, brakovat ,nedostávat se, chybět‘).

K lexiku shodnému se spisovným jazykem patří také slovní zásoba, jež je stabilní součástí dialektu. Jde především o slova náležící do základního slovního fondu a slova, pro něž je charakteristické, že se ve svém základním významu teritoriálně neodlišují (např. brada, hlava, ruka, bledý, dobrý, bít, dát, dělat). Jsou rovněž základem odvozenin (např. dodělat, sdělat, vydělat, zadělat), víceslovných pojmenování (např. hadí hlava ‚vážka‘, železná hlava ‚střevlík‘), ustálených obratů, frazémů a rčení (mít v hlavě ‚být opilý‘, mít v hlavě brumbáry ‚mít starosti‘, mluvit mimo hlavy ‚mluvit mimochodem‘, plašit na hlavu ,mít migrénu‘, mít hladkou hlavu ‚mít po starosti‘; žít na (své) ruce ‚z vlastní práce‘, práce jí roste v rukách ‚pomalu pracuje‘ apod.). Do slovníku nejsou naopak zařazeny výrazy zájmových sociolektů, např. studentská označení čédina, čégra, čenina ,předmět český jazyk‘, kóna ,školní písemná prověrka‘, šulda ,školník‘ nebo výrazy spjaté s obory a situacemi, které nepatří/nepatřily do tradičního způsobu života na venkově, např. faje ,elektrické trolejbusové sběrače‘, bošák ,klíč do zapalování automobilu‘, elinka, šalina ,tramvaj‘, televize, bufet, akcionář, autodoprava aj.
Součástí tradičního teritoriálního dialektu je rovněž nářeční terminologie; jejím jádrem je terminologie zemědělská. Patří sem dále krajové termíny tradičních domácích řemesel, jako je mlynářství, obuvnictví, tkalcovství, kovářství, kolářství, vinařství, rybníkářství, včelařství, stolařství apod. (v SNČJ jsou opatřeny příslušnými kvalifikátory). Do SNČJ je zařazena terminologie jak domácího, tak cizího, zejména německého původu (hláskoslovně, tvaroslovně a slovotvorně adaptovaná). Jde zejména o pojmenování z oborů, za jejichž vyučením se chodívalo do Vídně, nebo oborů zaváděných po vzoru okrajových území Čech a Moravy, odkud přicházeli i němečtí dělníci a mistři, srov. horn. borhamer ‚vrtací kladivo‘, borkopf ‚vrtací hlava‘, boršpidla ,vrtací tyč‘, podobně např. krejč. grajštychovat ‚vyšívat křížkovým stehem’, forpas ‚silná nit sloužící k obšití knoflíkové dírky‘, sklář. švengl ‚páka, kterou se uvádí do chodu ruční mačkadlo korálů‘, tamprovna ‚chladicí pec‘.

Takové lexikální jednotky jsou sice vázány na určitý významový okruh, stávaly se však také součástí mluvy širšího regionu, vyjadřovacích potřeb jeho obyvatel, pro něž byla daná profese nezastupitelným zdrojem obživy: např. sklářství na Železnobrodsku, Vsetínsku a Kyjovsku, krejčovství na Prostějovsku, tkalcovství v severovýchodních Čechách, hornictví na Ostravsku, Kladensku, Oslavansku, hutnictví na Karvinsku. Mnohdy jde o názvy, které uchovávají pojmenování staré výrobní techniky, starých výrobních postupů, proto je uvedené lexikum do SNČJ zahrnuto; není ani naděje, že by tato profesní terminologie mohla být někdy v budoucnu zpracována ve speciálních slovnících terminologických. Podobný problém je i u lidových názvů botanických (druhy rostlin a hub aj.), popř. zoologických. Také zde se nabízí otázka, zda patří do nářečního slovníku, zda jejich znalost byla natolik rozšířena, že je lze považovat za běžnou součást mluvy. V SNČJ jsou zachyceny jen ty, u kterých je ve shromážděném materiálu doložena spolu s významem i územní lokalizace.

SNČJ vychází z dokladů obsažených v rozsáhlé nářeční databázi (viz MATERIÁLOVÁ VÝCHODISKA). Každý doklad přitom prochází důkladnou revizí. Při ní se přihlíží zejména k Příručnímu slovníku jazyka českého (PSJČ), nejobsáhlejšímu slovníku českého jazyka, který dobou svého vzniku (1935–1957) patří do časového úseku, jejž zároveň považujeme za závěrečnou fázi, v níž dialekty existovaly téměř na celém území národního jazyka jako strukturní útvary. Ve vztahu k PSJČ zachycuje SNČJ především nářeční lexikální jednotky, které nejsou v PSJČ zaznamenány, jednotky, které jsou v PSJČ opatřeny nějakou stylovou charakteristikou (např. dial., lid., vulg.) a jednotky, které v našem materiálu mají oproti PSJČ ještě další významy.

Jazykový materiál PSJČ je však při hodnocení nářečnosti lexika pouze jedním z vodítek. V SNČJ je především evidováno lexikum, v němž se odrážejí reálie zejména venkovského života. Důležitým činitelem je též existence nářečních hláskoslovných obměn – i ty napovídají, jak se lexikální jednotka včlenila do nářečního systému a zda do dialektu patří: zde je rozhodujícím faktorem dialektologická zkušenost autorů slovníku a formální analýza příslušné lexikální jednotky.

Při práci na konkrétních slovníkových heslech se setkáváme s případy, kdy scházejí doklady slov, o jejichž existenci nelze pochybovat. Tato v našich zdrojích nedoložená, třebaže známá, ev. předpokládaná slova (zejména v případě slov fundujících, kde jsou doloženy různé pravidelné odvozeniny) však uměle dotvářena a doplňována nejsou, protože ve většině případů nelze jejich existenci v úzu již ověřit. Tak je tomu např. u slovesa babinkovat ,vybírat, vyčesávat vši z vlasů‘, pro něž není evidován fundující výraz *babinka ,veš‘; uvedená motivace však v nářečích bezpochyby existovala, jak dokládají v témž významu pojmenování baba nebo babák. Totéž platí o odvozeninách v onomaziologickém vztahu modifikačním nebo transpozičním (deminutiva, augmentativa, přechýlené názvy, určité typy adverbií odvozené od adjektiv, u sloves vidové protějšky, deriváty vyjadřující opakovanost nebo míru slovesného děje atd.). V SNČJ jsou tato slova zařazena pouze tehdy, jsou-li v našem výchozím materiálu spolehlivě doložena. V opačném případě se nedotvářejí. Rovněž nejsou evidována verbální substantiva ani posesivní adjektiva ve své primární funkci, i když také nepochybně existovala a jsou ze spontánních promluv nářečních mluvčích mimo vlastní výzkum známa. U hesel slovesných jsou při exemplifikaci využity též odvozeniny s předponou ne- vyjadřující negaci (záporná slovesa netvoří samostatná hesla), srov. např. v hesle bácnout u významu uhodit, udeřit: pak tema dveřama nebácňi! Horní Štěpánov PV.

SNČJ zpracovává především apelativní lexikum, v malé míře je však zastoupeno také lexikum propriální, a to takové, které náleží do určitých věcněvýznamových okruhů. Evidovány jsou názvy svátků, významných dní a období, např. substantivum Bakchus ,poslední den masopustního období‘, adjektivum Babí jako součást víceslovného pojmenování Babí večer ,Štědrý večer‘, dále názvy mytologických a alegorických postav spojených s tradičními obyčeji, např. Barborka ,bíle oblečená žena roznášející v předvečer svátku sv. Barbory dětem nadílku‘; patří sem též nepravá vlastní jména osob jako svatý Berous, svatý Berták, svatý Bouchal.

Dále se zaznamenávají propria, jež tvoří součást víceslovného pojmenování nebo frazeologického spojení, např. slzički panenki Marije ,bot. hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum)‘, poscaná Žofka ,15. květen‘, na svatího Dindi ,nikdy‘ nebo proprium Babinský v přirovnání kouká jag Babinckej ,mračí se‘. Za týchž podmínek jsou začleněna i adjektiva odvozená od proprií (zejména od antroponym a toponym): adjektivum Adamův, odvozené od antroponyma Adam, je součástí pojmenování s významy ,vyvýšenina na přední straně hrtanu, ohryzek‘ (Adamovo japko, Adamoví japko), expr. ,žena‘ (Adamovo žebírko), ,bot. jehlice trnitá (Ononis spinoza)‘ (Hadamúj vínek). Od antroponyma Bartoloměj je odvozeno adjektivum bartolomský, které tvoří součást pojmenování pro máslo stloukané na sv. Bartoloměje (bartolomskí máslo) a pro jeřabiny trhané do východu slunce na sv. Bartoloměje (bartolomskí jeřabini); oběma se přisuzovala magická moc. Od toponyma (a to pomístního jména) Bačov (název části obce Boskovice) je zase odvozeno adjektivum bačovský ve frazémech t seš jag bačofski hoďin, jednó tak, podrhi hináč ,nemáš pevný názor‘; hoďin dó podle bačofskiho plota ,hodiny ukazují nepřesně‘.

 

Slovník obsahuje hesla základní. Jejich součástí mohou být hesla přihnízdovaná a hesla odkazová, uvedená zkratkou v. t. (= viz tam).

Heslový odstavec tvoří heslové záhlaví, vymezení významu slova a příkladová část (frazeologie a idiomatika je prezentována v konkrétním hesle ve zvláštním odstavci). Součástí heslového odstavce může být přihnízdované heslové slovo, tj. výraz(y) slovotvorně a významově související s heslovým slovem, a to v onomaziologickém vztahu modifikačním nebo transpozičním: deminutiva, augmentativa, jména přechýlená, opakovací slovesa, adverbia utvořená konverzí. Heslový odstavec může též obsahovat heslo odkazové, opatřené zkratkou v. t. (= viz tam). To odkazuje k samostatnému heslu, jehož první význam (popř. i více významů) spočívá v modifikačním nebo transpozičním vztahu k výchozímu heslu, avšak další význam (významy) jsou již na úrovni mutační.

Heslový odstavec je uzavřen odkazem na zkratky lexikografických prací (slovníky, Český jazykový atlas), jež obsahují výraz formálně i významově shodný s heslovým slovem.
(1) Záhlaví hesla tvoří heslové slovo, lemma, popř. více lemmat. U substantiv jde o lemmata lišící se pouze zařazením k různému gramatickému rodu (rozdílnou koncovkou: bot m., bota f.; báč m., báče I f., báče II n.), u sloves o lemmata lišící se hláskou v kmenotvorné příponě (běžat, běžet, běžít). Více lemmat v záhlaví se objevuje též u zájmen a adverbií u slovotvorných variant typu bárkdo, bárskdo nebo bárkde, bárskde. Lemmata jsou řazena abecedně, pouze substantivní lemmata řadíme v rámci hesla primárně podle gramatického rodu počínaje maskulinem v sg. a v jeho rámci pak podle abecedy. Každé lemma je opatřeno morfologickou charakteristikou, za ní v závorce následuje výčet hláskoslovných nářečních variant.

(a) Lemma je zapsáno na samostatném řádku v pravopisné podobě tučným písmem. Je jím lexikální jednotka, která může, ale nemusí být součástí spisovné češtiny. Její zápis se řídí zásadami uplatněnými v Českém jazykovém atlase. Jde zpravidla o konstrukt, jehož podoba je výsledkem dialektologické abstrakce, při níž je oporou spisovný způsob zápisu. Nářeční realizace slov zařazené pod lemma se uvádějí jako varianty v závorce kurzivou: např. doklad bapčička je lemmatizován na podobu babčička, doklad bábrdle na podobu bábrle. Doklad bahúštačka z východomoravské nářeční oblasti je ve shodě s vývojem střídnic za staré ú a ve vztahu ke spisovnému jazyku lemmatizován do podoby bahouštačka (s návazností na vývoj pračeského *ú > ou, i když výraz tohoto znění doložen není. Podobně východomoravský doklad břuchá je zařazen pod lemma břichál: u v kořeni slova je starší, výchozí nepřehlasovaná hláska, hláska  (tzv. obalované l) odpovídá spisovnému l.
Za hláskoslovný jev považujeme též protiklad -e × -a v koncovce (uskutečněná vs. neuskutečněná přehláska) u substantiv ženského rodu. Formy původní, nepřehlasované, např. babica, chvíla, jsou proto vřazeny pod lemmata babice a chvíle. Naopak u sloves protiklad nepřehlasované a přehlasované hlásky v kmeni respektujeme, srov. např. lemmata obsahující více variant jako babouňat, babounit; báňat, bánět, bánit; burácat, burácet. Není totiž tak výrazně územně vyhraněn, jako je tomu u substantiv, a může být výsledkem analogií, nikoliv pravidelných hláskoslovných změn. Mívá výraznější dosah pro morfologii slovesa (příslušnost k slovesným třídám a diferencím v rámci těchto tříd), proto taková slovesa představujeme jako samostatná lemmata, např. bláňat, buráňat, capoťat (nikoliv *blánět, *buránět, *capotět).

Ke spisovnému jazyku se přihlíží v případě tvorby lemmatu ze dvou nebo více doložených podob, z nichž jedna je zaznamenána v SSJČ. Tak je tomu zejména u výrazů s náslovným b-, p-, zpravidla přejatých z němčiny. Např. dvojice biglovat/piglovat ,žehlit‘ je vřazena pod lemma piglovat, neboť varianta piglovat je (jako jediná z obou) evidována ve slovnících spisovné češtiny na rozdíl od (etymologicky) výchozí varianty biglovat s náslovným b- (něm. bügeln). Podoba biglarka je však vřazena pod lemma biglářka, neboť v SSJČ není registrována ani tato podoba, ani podoba s p- (*piglářka). Lemma zde tedy vychází z etymologicky náležitého německého východiska s počátečním b-. Obdobně jsou pod lemma purk zařazeny varianty purk, burk, burg (ač výchozí podobu přejímky nejvěrněji odráží poslední z nich), podobně je tomu u výrazu putr (putr, butr) atd.

Homonyma jsou v záhlaví hesla značena římskou číslicí. Rozlišují se homonyma lexikální a morfologická. Lexikální homonymie spočívá v odlišení lemmat rozdílného etymologického původu, morfologická se týká rodových protikladů u substantiv.

K lexikálním homonymům patří případy jako
baček I m. (baček, vaček): 1 mor expr. tlustý člověk (...); baček II m. (baček): 1 obuv (...)
(Lemma baček I souvisí s adjektivem bačatý ,tlustý‘, baček II s něm. Batzen ,druh jisté obuvi‘.)
balíkovat I nedok. (balikovat, balikovať): 1 dávat do balíků, balit (...); balíkovat II nedok. (balikovať): expr. dělat hloupým, ohlupovat (...)
(Lemma balíkovat I souvisí s balík ,něco sbaleného, zabaleného‘, balíkovat II s balík ,omezenec, hlupák‘, to z maď. pajzán.)
bacat I nedok. (bacat, bacať, bacac’, bacač, bacát): cúz dět. trestat naplácáním, plácat (...); bacat II nedok. (bacat) 1 násilným tlakem nebo údery rozdělovat, lámat (...).
(Lemma bacat I je onomatopoického původu, bacat II souvisí s něm. nář. batzen ,bít, tlouct‘.)

Morfologická homonyma lze charakterizovat na příkladech jako
alej I m. (alej, álej), alej II f. (alej, álej, halej, hálej, halij): 1 cúz cesta (...);
baganče I f. (baganče, baganča, bagandža), baganče II n. (baganče, bagánče, bakanče, bakánče): obuv (...).

(b) Morfologická charakteristika je u substantiv vyjádřena gramatickým rodem (je-li lemma posouzeno jako pomnožné, uvádí se zkratka plt.), u sloves údajem o vidu, u ostatních slovních druhů jejich zkratkou. Morfologická charakteristika je zapsána menším písmem.

(c) Za morfologickou charakteristikou jsou v závorce uvedeny hláskoslovné varianty, nářeční obměny vztahující se k lemmatu. Jsou zapsány kurzivou, a to v přepisu užívaném současnou českou dialektologií (viz níže), srov. např. babák m. (babák, babak, babjak, bab’ok), bahnivý adj. (bahňivej, bahňivé), bytelný adj. (bitelní, bitelnej, betelné, btelné, betelní, betelný, bytelný, bitenej, bitevnej), bůhvíjaký pron. (buhvijakej, buhvijaké, buhvíjakí, buchvijaké, búvijakí), baboučit nedok. (babóčt), bahnit nedok. (bahňič), bludno adv. (błudno), cez prep. (cez), aby konj. (abi, abe, ab, aby, habe, hab), baže part. (baže, badže), bumpity interj. (bumpjiti). Jejich výčet je dán tím, co je doloženo v materiálové základně slovníku, nejsou tedy vyloučeny ani obměny další. U substantivních variant není respektována asimilace znělosti v zakončení nom. sg. Tak např. u variant přiřazených lemmatu bob jsou v závorce zapsány varianty bob, bub, které respektují podobu bobu, bubu v gen. sg., i když v souvislém projevu může existovat i poziční výslovnost s neznělým zakončením (bop se seje). U lemmatu akord jsou uvedeny obměny akord, akort, které dokládají gen. sg. akordu a akortu v nepřímých pádech, stejně tak u lemmatu guláš s variantami guláš a guláž odpovídá obměně guláš gen. sg. guláše/guláša/gulášu, kdežto obměně guláž podoba gen. sg. guláže (popř. guláža/gulážu).

(2) Význam a jeho vymezení.
Východiskem je vymezení významu dokladu v databázi, jak jej zachytil zapisovatel. Dále se přihlíží i k významu ve slovnících spisovné češtiny, popř. též k definici významu v Českém jazykovém atlase.
Význam je vymezen (a) synonymem, (b) opisem nebo (c) kombinací obou způsobů.
(a) Synonyma je užito v případech jako bajsnout ,kousnout‘, bamule ,boule‘, baraba ,otrhanec, pobuda‘, bartychle ,kapesník‘, babídouška ,mateřídouška (Thymus) ‘, brantvajn ,kořalka‘.
(b) Neuvádí-li SSJČ synonymum, je zvolen výklad opisem, např. babík ,plod lopuchu‘; cimbál ,chumáč ovoce‘, burák ,placka ze zbytku chlebového těsta‘.
(c) Opis v kombinaci se synonymem je uplatněn v případech, kdy má synonymum v SSJČ více významů, srov. např. babák ,uschlý zbytek květního kalichu na malvicích, bubák‘, bác ,nepálená cihla, vepřovice‘; cípatka ,plachta na nošení trávy, trávnice‘; babznit ,bezúčelně chodit, bloumat‘; bloncat ,pohybovat ze strany na stranu, houpat‘. Kombinace obou výkladů je zvolena i tehdy, je-li spisovný výraz pro čtenáře méně srozumitelný, např. bábina ,plod švestky znetvořený houbou Taphrina pruni, bouchoř‘, bachračka ,pila s vypouklým břitem, břichatka‘, bakenborty ,vousy na tvářích u uší, licousy‘.

Významy spadající pod společné lemma jsou označeny arabskou číslicí, např. buchyně f. (buchiňe): 1 úder pěstí do zad, herda (...) 2 odrůda hrušek (...). V případě hyperonymie je uveden společný zastřešující význam, podvýznamy následují za písmeny malé abecedy: babník m. (babňik, bamňik): 1 druh kuchyňské nádoby a kastrol (...) b pekáč (...) c hrnek (...).
Je-li význam slova omezen pouze na některé z lemmat uvedených v záhlaví, je oddělen svislicemi, např. břitev f. (břitev, břite, bžitev), břitva f. (břitva, břetva, břtva, břitfa, břytfa) 1 cúz holicí nůž: (…) ║ jen břitva f. 2 český kolový tanec: (…) 3 březová hůl: (…).

Význam slova může být doplňován pomocí kvalifikátorů; ty jsou vyjádřeny zkratkou (viz SEZNAM ZKRATEK A ZNAČEK), umístěny před vymezeným významem a zapsány menším písmem. Rozlišují se kvalifikátory zeměpisné, jazykovězeměpisné a stylistické. Zeměpisné (např. sev. = severní, vých. = východní) a jazykovězeměpisné (např. čes = česká nářečí v užším smyslu, vm = východomoravská nářečí, slez = slezská nářečí) kvalifikátory udávají rozšíření slova s určitým významem a jsou uvedeny pouze tehdy, je-li k dispozici dostatečné množství materiálu z příslušné oblasti. Stylistické kvalifikátory udávají jednak expresivitu (expr.), jednak příslušnost k určité terminologii (např. mlyn. = mlynářství, ryb. = rybářství, sklář. = sklářství); u botanického (bot.) a zoologického (zool.) názvosloví je význam stanoven s využitím české a latinské terminologie. Expresivita se vymezuje jako obecný příznak, nerozlišují se její druhy jako pejorativnost, vulgárnost, meliorativnost atd. Ve spontánním mluveném projevu, jakým dialekt nepochybně je, je určitá míra expresivity tak běžná, že registrujeme jen případy výraznější. Zvláštní skupinu tvoří slova užívaná v kontaktu s dětmi. Jsou signalizována kvalifikátorem dět., srov. bacaný dět. ,bitím trestaný, bitý‘, bebat dět. ,působit tělesnou bolest‘. Funkci kvalifikátoru mají i zkratky označující onomaziologický vztah na úrovni modifikační (dem., augm., přechýl., nás.).

(3) Příkladová část: nářeční přepis, exemplifikace, lokalizace dokladů
Příklady jsou zapsány v dialektologické transkripci, která je v českém prostředí standardní. Ta vychází ze zásad dialektologického přepisu užitého v knize České nářeční texty (ed. Lamprecht 1976: 8–9), který navazuje na starší Pravidla pro přepis dialektických zápisů (1. verze 1943, 2. verze 1951). Je ustáleným kompromisem mezi skutečným fonetickým zápisem a běžným pravopisem a byl ovlivněn v době vytváření i staršími tiskařskými možnostmi a ohledem na méně poučeného zájemce. Ve shodě s transkripcí v Českých nářečních textech (a na rozdíl od uvedených starých Pravidel) se k označení znělých protikladů hlásek c, č užívá digrafů dz, dž, znělé ch se přepisuje jako h, tzv. oslabená výslovnost hlásek se neoznačuje povýšením nad řádek (bouřka, nikoliv b^ouřka). Podle výslovnosti se ve shodě s Pravidly odlišují znělé a neznělé souhlásky (znělé ř se však zvlášť neoznačuje: tři, dři), netvrdé l a tvrdé ł (hlava × hłava), popř. l a  (tzv. l obalované: hava). Je zachycována výslovnost hlásky v jako  a w (kone, prada, woko). Hlásky ď, ť, ň se zapisují obvyklým pravopisným způsobem, označují se však i ve slabikách psaných podle pravopisu di, ti, ni – dě, tě, ně, tedy ďi, ťi, ňi – ďe, ťe, ňe (ďeťi, ňic). V dalších případech (kromě dě, tě, ně) odpovídá písmenu ě v zápisu dokladů ve shodě s výslovností seskupení je (vjenec, pješák), po m pak ňe (mněsto), ev. podle regionu i je (mjesto). Měkké retnice se píší b’, p’, m’, v’, f’ (b’ič, p’ekný, m’esto, v’eďeť, of’era), měkké ostré sykavky českého typu s’, z’, c’, dz’ (s’eno, z’ima, dz’ec’o ,dítě‘), měkké ostré sykavky polského typu ś, ź, ć, dź (śano, źima, dźećo); specifická měkkost sykavek š, ž, č se neoznačuje. V oblastech, kde se hlásky i/y odlišují ve výslovnosti, je zachována dvojice písmen i–í/y–ý, všude jinde se píše v dokladech jen i–í (ve shodě se spisovnou výslovností: dubi, ženi, kobili stejně jako kluci, houbi, řeči); ve východomoravských a slezských nářečích je označena širší výslovnost i po ž, š, č, ř, z, s, c jako žy, šy atd. (žyvý, šyroký, cyzý, křýž atd.). Otevřené (široké) samohlásky z centrálních středomoravských nářečí se označují jako  a  (lca ,ulice‘), zaokrouhlené (labializované) jihostředomoravské á je zapisováno jako  (slva ,sláva‘), baborowské (obec Baborów v Polsku se starším českým osídlením) au jako reflex staršího á, vyslovovaného úžeji (bohauč ,boháč‘). Místo neurčité, redukované samohlásky se píše ә (cvәrček, na zďә, četňәk, jahodә). Uvádějí se jen dlouhé a krátké samohlásky a též dlouhé souhlásky (tŕňí ,trní‘, kĺzať ,klouzat‘), tzv. polodélky nejsou zapisovány. Neoznačuje se spojitá výslovnost mezi slovy, neoznačuje se výslovnost rázu před vokálem ani slovní přízvuk.

Exemplifikace, větná i nevětná, je zapsána kurzivou. Vychází se přitom výhradně z materiálu obsaženého v nářeční databázi dialektologického oddělení. Příklady jsou uváděny ve výběru. V něm se přihlíží k zeměpisné lokalizaci dokladů, která výstižně prezentuje teritoriální rozšíření příslušného slova.

Každý příklad je opatřen údajem o lokalizaci zapsaným menší velikostí písma. Převládající způsob zápisu je uvedení názvu obce, za nímž následuje zkratka okresu, např. Benecko SM, Blatnice pod Svatým Antonínkem HO, Březová OP. Pochází-li doklad z místní části určité obce, je tato místní část uvedena v závorce za zkratkou okresu, např. Pěnčín JN (Bratříkov), Lipová PV (Hrochov). Údaj odpovídá administrativnímu zařazení obce z roku 2005 (v souladu se Slovníkem pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku). Lokalizace se vymezuje též širším regionem, např. záp. Morava, již. Čechy, nebo okolím obce, např. Pardubicko, Kelečsko, Uherskohradišťsko. Jiné povahy jsou údaje vztahující se k velkému zeměpisnému rozšíření (cúz, část. čes, zejm. čes atd.) určitého významu; jsou vyjádřeny kvalifikátorem a umísťují se před vymezení významu.
Příklady jsou řazeny v pořadí větné – nevětné, v rámci každé z těchto skupin pak se zřetelem k příslušnosti k nářeční skupině (v pořadí: nářečí severovýchodočeská, středočeská, jihozápadočeská, českomoravská, středomoravská, východomoravská, slezská). V rámci příkladů z totožné nářeční skupiny jsou doklady řazeny ve směru od západu k východu, pouze ve východomoravských nářečích od jihu k severu. Exemplifikace z obcí v Polsku jsou uvedeny za doklady z oblasti nářečí slezských.

Víceslovné pojmenování je signalizováno značkou ◘. Je zařazeno na konci výčtu exemplifikací k příslušnému významu. Je-li evidováno více víceslovných pojmenování, je značka uvedena pouze před prvním z nich (bitka f. viz níže). Pokud je sledovaný význam vyjádřen pouze víceslovným pojmenováním, značka ◘ se uvádí před vymezením významu (bokový adj., bobkový adj. viz níže):

bitka f. (bitka, b’itka)
1 mor, slez rvačka: bez bitke tu v huspuďe ňihde néňi Žďár BK; t hrč na tim čele má vod bitk Lipová PV (Hrochov); só bratranc, copag je to za bitk Cholina OL; u téj muziki bia bitka a fšeci sa tam na ňeho zhrkli Mistřice UH; b’itka o galánku Valašsko; bitka Mosty u Jablunkova FM; ◘ bitka na sucho Uherskohradišťsko – rvačka, při níž se zúčastnění políčkují; bitka na mokro Uherskohradišťsko – rvačka, při níž teče krev (...)

bobkový adj. (bopkoví, bopkovi, bopkovej, bopkovy)
1 týkající se plodu vavřínu: dostali talíř poliki, vúňe bopková se jen táhla Paseky nad Jizerou SM 2 ◘ sušený list vavřínu používaný jako koření: bopkovi lésťi Boskovicko; bopkoví list Vnorovy HO; bopkovej list Kostelany nad Moravou UH; bopkovy list Frenštátsko
Příkladová část může obsahovat rovněž říkadla, popěvky, části písní, posměšky apod. Jsou uvedeny značkou ▲. Kladou se na konec výčtu exemplifikací, popř. za víceslovná pojmenování k příslušnému významu.

Příklady z okruhu frazeologie a idiomatiky se řadí do zvláštního odstavce, který je uveden značkou ●, viz např. heslo blecha. Jako první jsou uváděna přirovnání, odstavec uzavírají pořekadla a pranostiky.

blecha f. (blecha, błecha, becha, bucha)
1 cúz drobný skákavý hmyz cizopasící na savcích a ptácích (…) 2 něco malého, drobného (…)
● choďí jako nemocná blecha Světlá pod Ještědem LB – velmi špatně; ten je s toho šťastnej jag blecha Vranov BN (Bezděkov) – velmi šťastný; je jako pitel blech Soběslav TA – neposedný, divoký; žije se jag blecha f panskím kožicho Čebín BO – má se dobře; píšeš to jag błechi Blatnička HO – malými písmeny; byď jak pošúlaná błecha Valašsko – celý rozlámaný; každej pes má sví blechi Libuň JC (Libunec) – každý člověk má nějakou chybu; musí šechno vjeďeť, tá má ch každim baráku i blechi spočitaní Držkov JN – ví vše o všem a o každém; híd zalužid blechám Žďár BK, ďi jž jednó založd blechám Litovelsko, pázd błechi Blatnička HO – spát; spíš uhlídáš pitel blech jak jednu ženckó Slavkovsko-Bučovicko; jag błechy hryzum, to je na inšy čas Kelečsko – změní se počasí; aš sa budú błechy potškubávať Valašsko – nikdy; u M’ikúšú błechy kúšú Valašsko – mají tam nečisto; dokaváť pes psovi błechy vyb’íře, dotáť sú społem dobře, hoď mezy ňe kosť, hneď jeden druhého odře Valašsko
Zpracovávaný slovník je slovníkem nářečním, a proto i frazeologii dokládá v podobě zaznamenané v databázi; nevytváří se standardizovaná podoba, doklady se nepřevádějí do základních slovníkových podob, tj. nominativu a infinitivu. Všechny doklady jsou lokalizovány, význam následuje za pomlčkou. Slovník se neomezuje na jediný doklad frazému, v dokladech mohou figurovat např. různé morfologické obměny slovesa v rámci příslušného významu, jako např. u hesla báňat nedok., bánět nedok., bánit nedok.:
báňat I nedok. (báňat, báňať, baňať), bánět nedok. (báňet), bánit nedok. (báňit, baňit, baňiť)
zejm. vm expr. silně kouřit: (…)
● celej deň báňí jak fabrika Jestřebí CL, ten báňá jag hulán Roudnice nad Labem LT, báňí jako cikán za pařezem Nemyslovice MB, chapi báňajú, že bi mohé čagani vješat Velká nad Veličkou HO, chapiska báňajú, že bi tu moh pantoki vješať Mistřice UH, báňá jak fabrickí komín Blatnička HO – silně kouří, co musíž v jednem kusi báňat jag husar? Slavkovsko-Bučovicko – silně kouřit.

Specifickým případem jsou hesla, jejichž lemma je zastoupeno výrazem, který vystupuje pouze jako součást frazeologie/idiomatiky. Heslový odstavec má pak tuto stavbu:
bažoch m. (bažoch)
jen ve fraz.
● zem je jako bažoch Zlosyň ME – nasáklá vodou, mokrá

(4) Přihnízdované heslové slovo
Přihnízdované heslové slovo (jedno nebo více) následuje za exemplifikační částí hesla základního. Je uvedeno značkou →. Jde o lemmata dvojího druhu. Je-li přihnízdované heslové slovo k základovému lemmatu ve vztahu pouze modifikačním nebo transpozičním (tj. u substantiva dem., augm. přechýl., u slovesa nás., u adverbia formace vzniklá konverzí z adjektiva), je k tomuto základovému heslu připojeno jako samostatná část heslového odstavce (viz níže heslo baculín m. a přihnízdované heslo baculínek m.). V sekci Heslář jsou tato heslová slova evidována jako hesla odkazová.
Má-li však přihnízdované heslové slovo kromě tohoto významu ještě význam/významy další (tj. v onomaziologickém vztahu mutačním), je za přihnízdovaným lemmatem uvedena zkratka v. t. (= viz tam; viz níže heslo bacula m., f. a přihnízdované heslo baculka m., f.), jež odkazuje k samostatnému heslu; v něm je korespondující význam uveden na prvním místě a další, samostatný význam následuje (viz níže heslo baculka m., f.).

baculín m. (baculín)
expr. buclaté dítě: Kadlovi to sluší, von je takovej baculín! Paseky PI
→ baculínek m. (baculínek) čes expr. dem.: toho našeho baculínka uš nemúžu aňi uníst Nemyslovice MB; to je náž baculínek Nové Strašecí RA; to je radost se kouknoud na toho baculínka Paseky PI  baculíneček m. (baculíneček) expr. dem.: to je rostomilej baculíneček, von se tam rozvaluje na tej kolípčičce jako rozhuda Paseky PI

bacula m., f. (bacula, bacla)
mor expr. tlustý, buclatý člověk: co jíte, že ste takové pjekné bacula? Bučovice VY (Marefy); bacla Bohuslavice SU, Příkazy OL; bacula Blatnice pod Svatým Antonínkem HO
→ dem. baculka v. t.

baculka m., f. (baculka, baclka)
1 expr. dem. k bacula: tu mou baculku bich nedal Lípa nad Orlicí RK; baclka Přemyslovice PV; baculka Blatnička HO 2 expr. způsobné, poslušné dítě: baculka Poleň KT

(5) Odkazy na literaturu
Po dokladové části hesla následuje odstavec odkazující na reprezentativní slovníková díla, pokud obsahují slovo shodné s lemmatem. Sledují se paralely v Příručním slovníku jazyka českého (PSJČ), ve Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ), ve Slovníku pomístních jmen v Čechách (SPJČ), ve Slovníku pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku (SPJMS), a navíc také v Českém jazykovém atlasu (ČJA). V případě Příručního slovníku jazyka českého a Slovníku spisovného jazyka českého je uvedena pouze jejich zkratka, u ostatních děl jsou evidována znění příslušných hesel. Tento rozdílný přístup je nutný vzhledem k jazykovému charakteru dokladů; PSJČ, SSJČ a nářeční slovník evidují především lexikum apelativní/obecné povahy, kdežto heslovým záhlavím slovníků pomístních jmen je proprium, které se v případě apelativního východiska může, ale nemusí shodovat se základovým/fundujícím apelativem. Zaznamenávají se proto i paralely, které jsou obměnou hláskoslovnou nebo tvaroslovnou, např. u hesla bahénko jsou odkazy: SPJČ (BAHÝNKO), SPJMS (BAHÉNKO // BAHÝNKO). U odkazu na Český jazykový atlas je uvedeno číslo svazku spolu s číslem a názvem položky, v jejímž rámci je slovo doloženo, srov. např. heslo bubák: ČJA 2, 9 (uschlý zbytek květu na spodu jablka); ČJA 2, 118 (plody lopuchu).
Do budoucna se počítá s interaktivním propojením s uvedenou literaturou.

Struktura heslového odstavce

Pro Slovník nářečí českého jazyka byl vyvinut originální software založený na technologiích Ruby, Ruby On Rails, PostgreSQL, ExtJS a Bootstrap. Vytvořením software a správou programu související infrastruktury byl pověřen Mgr. Martin Povolný.
SNČJ vzniká za použití fontu ZRCola (http://ZRCola.zrc-sazu.si), který byl vyvinut Dr. Peterem Weissem ve Vědeckém výzkumném centru Slovinské akademie věd a umění v Lublani (http://www.zrc-sazu.si).

 

Český jazykový atlas, sv. 1. Praha: Academia, 1992 (dotisk 2004); sv. 2, 1997; sv. 3, 1999; sv. 4, 2002; sv. 5, 2005, Dodatky, 2011 (o ČJA zde, elektronická verze ČJA zde), Slovník pomístních jmen v Čechách zde, Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku, 2005–; zde.

 

Naše poděkování patří všem přispěvatelům, dopisovatelům, písmákům, autorům nářečních slovníků, laikům i odborníkům, bez jejichž píle, soustavnosti, neúnavnosti, a zejména lásky k rodnému dialektu by SNČJ nevznikl. Autorský kolektiv si pokládá za čest, že může tento rozsáhlý materiál zpracovávat a představit jej v slovníku celonárodním.
Autoři díla věří, že SNČJ zaujme nejen odborníky-lingvisty a specialisty z jiných oborů, ale že si nalezne cestu i k široké veřejnosti, což ostatně umožní i jeho elektronická podoba. Připravované dílo znamená významný přínos pro českou národní kulturu, ale zároveň zasazuje české jazykové společenství do kontextu nadnárodního: vždyť jazyk – a zejména jeho nářečí – často přináší cenné důkazy o historii společenství, o jeho vztazích ke společenstvím jiným, informace, o nichž jiné obory podat svědectví nemohou.


 

adj.

adjektivum

adv.

adverbium

aj.

a jiný, a jiní

ap., apod.

a podobně

augm.

augmentativum

bižut.

bižuterní termín

bot.

botanický termín

část.

částečně

dem.

deminutivum

dět.

dětská mluva

dok.

dokonavý

expr.

expresivum, -ivní

f.

femininum

horn.

hornictví

hrnč.

hrnčířství

hud.

hudební termín

hut.

hutnictví

interj.

interjekce

již.

jižní

kart.

kartářství

konj.

konjunkce

kovář.

kovářství

krejč.

krejčovství

lak.

lakýrnictví

m.

maskulinum

mlyn.

mlynářství

mysl.

myslivectví

n.

neutrum

náb.

náboženský termín

např.

například

nás.

násobný

nedok.

nedokonavý

neos.

neosobní

neskl.

nesklonný

num.

numerale

obuv.

obuvnictví

part.

partikule

piv.

pivovarnictví

pl.

plurál

plt.

plurale tantum

popř.

popřípadě

prep.

prepozice

pron.

pronomen

přechýl.

přechýlený

příp.

případně

ryb.

rybářství

rybn.

rybníkářství

řem.

řemeslnický termín

řezn.

řeznictví

sev.

severní

sklář.

sklářství

stav.

stavebnictví

stř.

střední

subst.

substantivum

sv.

svatý

tech.

technický termín

tes.

tesařství

text.

textilní termín

tj.

to je

tkalc.

tkalcovství

truhl.

truhlářství

tzv.

takzvaný

v. t.

viz tam

včel.

včelařství

verb.

verbum

vinař.

vinařství

voj.

vojenství

vor.

vorařství

vých.

východní

záp.

západní

zedn.

zednictví

zejm.

zejména

zool.

zoologický termín

zprav.

zpravidla

zv.

zvaný

Značky

◘

víceslovné pojmenování

▲

část písně, popěvek, posměšek, říkadlo apod.

●

frazeologie a idiomatika

║

odděluje význam některých lemmat uvedených v záhlaví

Zkratky nářečních oblastí

cúz

celé území českého národního jazyka

čes

česká nářečí v užším smyslu

čes-pol

česko-polská přechodová nářečí

čm

českomoravská nářečí

jč

jihočeská nářečí

jm

jihomoravská nářečí

jzč

jihozápadočeská nářečí

jzm

jihozápadomoravská nářečí

mor

moravská nářečí

slez

slezská nářečí

sm

severomoravská nářečí

střč

středočeská nářečí

střm

středomoravská nářečí

svč

severovýchodočeská nářečí

vm

východomoravská nářečí

zč

západočeská nářečí

zm

západomoravská nářečí

Zkratky odkazované literatury

ČJA

Český jazykový atlas

PSJČ

Příruční slovník jazyka českého

SPJČ

Slovník pomístních jmen v Čechách

SPJMS

Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku

SSJČ

Slovník spisovného jazyka českého

Zkratky okresů

BE

Beroun

BK

Blansko

BM

Brno-město

BN

Benešov

BO

Brno-venkov

BR

Bruntál

BV

Břeclav

CB

České Budějovice

CK

Český Krumlov

CL

Česká Lípa

CR

Chrudim

CV

Chomutov

DC

Děčín

DO

Domažlice

FM

Frýdek-Místek

HB

Havlíčkův Brod

HK

Hradec Králové

HO

Hodonín

CH

Cheb

JC

Jičín

JE

Jeseník

JH

Jindřichův Hradec

JI

Jihlava

JN

Jablonec nad Nisou

KA

Karviná

KH

Kutná Hora

KL

Kladno

KM

Kroměříž

KO

Kolín

KT

Klatovy

KV

Karlovy Vary

LB

Liberec

LN

Louny

LT

Litoměřice

MB

Mladá Boleslav

ME

Mělník

MO

Most

NA

Náchod

NB

Nymburk

NJ

Nový Jičín

OL

Olomouc

OP

Opava

OV

Ostrava

PA

Pardubice

PB

Příbram

PE

Pelhřimov

PH

Praha hlavní město

PI

Písek

PM

Plzeň

PR

Přerov

PT

Prachatice

PV

Prostějov

PY

Praha-východ

PZ

Praha-západ

RA

Rakovník

RK

Rychnov nad Kněžnou

RO

Rokycany

SM

Semily

SO

Sokolov

ST

Strakonice

SU

Šumperk

SY

Svitavy

TA

Tábor

TC

Tachov

TP

Teplice

TR

Třebíč

TU

Trutnov

UH

Uherské Hradiště

UL

Ústí nad Labem

UO

Ústí nad Orlicí

VS

Vsetín

VY

Vyškov

ZL

Zlín

ZN

Znojmo

ZR

Žďár nad Sázavou

Zkratky jmen autorů

Ba

Jarmila Bachmannová

Bh

Jan Balhar

Či

Libuše Čižmárová

Go

Hana Goláňová

Hb

Zuzana Hlubinková

Ir

Martina Ireinová

Kb

Filip Kubeček

Kl

Stanislava Kloferová

Km

Zina Komárková

Kn

Sabina Konečná

Ko

Hana Konečná

Kp

Tereza Kopecká

Kr

Tadeáš Krch

Př

Petra Přadková

Sp

Stanislava Spinková

St

Bronislav Stupňánek

Ši

Milena Šipková

Šm

Marta Šimečková

Te

Šimon Tesař

Knihy a části knih

• ADÁMEK, K. V. Lid na Hlinecku. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1900.
• BACHMANN, L. Nářečí na Vysokomýtsku. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0859-4.
• BACHMANNOVÁ, J. Podkrkonošský slovník. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0662-1.
• BACHMANNOVÁ, J., ed. Za života se stane ledacos. Vyprávěnky ze Železnobrodska. Liberec: Nakladatelství Bor, 2008. ISBN 978-80-86807-90-4.
• BACHMANNOVÁ, J., ed. Co my toho prožili. Vyprávěnky z Podkrkonoší I. Liberec: Nakladatelství Bor, 2012. ISBN 978-80-87607-07-7.
• BACHMANNOVÁ, J., ed. Jak to bylo dřív. Vyprávěnky z Podkrkonoší II. Liberec: Nakladatelství Bor, 2013. ISBN 978-80-87607-18-3.
• BACHMANNOVÁ, J. Slovník podkrkonošského nářečí. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2505-0.
• BALHAR, J. Skladba lašských nářečí. Praha: Academia, 1974.
• BARTOŠ, F. Dialektologie moravská. Brno: Matice moravská, 1886–1895. 2 sv.
• BARTOŠ, F. Dialektický slovník moravský. Praha: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1906.
• BARTOŠÍK, T. Slovácké humoresky. 2. vydání. Kroměříž: [b. n.], 1932.
• BĚLIČ, J. Dolská nářečí na Moravě. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954.
• BĚLIČ, J. Nástin české dialektologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972, s. 223–224, 228–230, 233–235, 238–239, 249–250, 253, 256, 260–261, 270, 274–276, 279–281, 283–284, 294, 298–300, 304–306, 316–317.
• BĚLÍK, V. Povídání z Horácka. Havlíčkův Brod: Krajské nakladatelství, 1956.
• BOROCKÝ, J. Hanácké slovňik (Hanácký slovník) středohanáckyho nářeči [online]. [cit. 2016-02-01]. Dostupné z: http://hanackyslovnik.wz.cz
• BERÁNKOVÁ, H. a B. RYCHLÍK, eds. Javorník 650. Brno: Větrné mlýny, 2000, s. 17–28, 32–42, 74–75, 89–90, 93, 100–101, 107, 110–111, 116. ISBN 80-86151-41-7.
• BUCHLOVAN, B. B. Podívat se do Bylan. Praha: V. Šmidt, 1948.
• BYSTŘINA, O. Hanácká legenda. Starohanácké romancero. Olomouc: R. Promberger, 1948.
• COUFAL, J. Slovník nářečí obce Kobylí a okolí. 2. vydání. Kobylí: Muzeum obce Kobylí, 1999.
• ČERNÝ-KŘETÍNSKÝ, E. Kronika Podomí. 650 let historie obce. Podomí: Obecní úřad, 1999, s. 203–206. ISBN 80-238-4986-7.
• Český jazykový atlas. Praha: Academia, 1992–2011. 6 sv. ISBN 80-200-0014-3 (1. sv.), ISBN 80-200-0574-9 (2. sv.), ISBN 80-200-0654-0 (3. sv.), ISBN 80-200-0921-3 (4. sv.), ISBN 80-200-1339-3 (5. sv.), ISBN 978-80-200-1967-7 (Dodatky).
• DOČKAL, F. Čuhácká dědina. Památník podřečí čuháckého. Velký Týnec: Jednotné kulturní a společenské středisko, 1967.
• DOŠEK, F. Von je eště živej. Jilemnice: Gentiana pro Kabinet kerkonošské slovesnosti v Poniklé, 2012. ISBN 978-80-86527-31-4.
• DROZDEK, L. A. Vzpomínky mládí. Louny: Vlastním nákladem, 1940.
• DUŠEK, V. J. Hláskosloví nářečí jihočeských I–III. Praha: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1894–1908. 3 sv.
• DUŠEK, V. J. Kmenosloví nářečí jihočeských. Praha: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1902.
• DYK, J. Popis politického okresu strakonického II. Strakonice: Nákladem redakčního výboru, 1925.
• FABIÁN, J. Slovník nespisovného jazyka valašského. 3., dopl. a rozš. vydání. Valašské Meziříčí: Občanské sdružení Valašské Athény, 2006. ISBN 80-239-7990-6.
• FOJTÍK, F. Od vesna do vesna. Valašské Klobouky: Muzejní společnost ve Valašských Kloboukách ve spolupráci s Městským muzeem, 2011. ISBN 978-80-260-0971-9.
• FOJTÍK, J. a L. SUŠILOVÁ. Sobotěnka. Valašské Klobouky: Muzejní společnost ve Valašských Kloboukách ve spoluprácí s Městským muzeem, 2012. ISBN 978-80-905408-0-4.
• GEISLER, R. Slovník moravsko-slovácko – český. Nářečí z Uherského Brodu. 2. vydání. [b. m.: b. n.] 2009. Vytištěno jako manuskript.
• GEISLER, R. Slovník moravsko-slovácko – český. Slovník uherskobrodského nářečí. 3. zvláštní vydání. Uherský Brod: EUROTISK Navrátil s. r. o., 2010.
• GREGOR, A. Slovník nářečí slavkovsko-bučovického. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1959.
• GUDRICHOVÁ, E. Slezsko mluvi. Slezské verše z opavského kraja. Opava: Iskra, 1946.
• HABART, Č. Sedlčansko, Sedlcko a Voticko 2. Sedlčany: Okresní školní výbor v Sedlčanech, 1928.
• HALLER, J. Popis a rozbor lidové mluvy v pěti podřipských obcích. Praha: Česká akademie nauk a umění, 1932.
• HLADKÁ, Z. Přenesená pojmenování rostlin v českých dialektech. Brno: Masarykova univerzita, 2000. ISBN 80-210-2290-6.
• HLAVINKA, K. a J. NOHÁČ. Hodonský okres. Vlastivěda moravská II. Brno: Musejní spolek, 1926.
• HLUBINKOVÁ, Z. Tvoření slov ve východomoravských nářečích. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 271–272. ISBN 978-80-210-5295-6.
• HODURA, Q. Nářečí litomyšlské. Litomyšl: Musejní spolek v Litomyšli, 1904.
• HOLUB, Z. Doudlebské nářečí a slovník. České Budějovice: Roční období, 2004. ISBN 80-85524-01-5.
• HOREČKA, F. Nářečí na Frenštátsku. Frenštát pod Radhoštěm: Okresní osvětový sbor, 1941.
• HOREČKA, M. Tak mluvíme pod Radhoštěm. Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, 2011. ISBN 978-80-87210-33-8.
• HOŘKÁ, L. Řeka. Praha: Vyšehrad, 1946.
• HOŘKÁ, L. Doma. Praha: Vyšehrad, 1947.
• HOŘKÁ, L. Národopisné paběrky z Hlučínska. Opava: Slezský studijní ústav, 1948.
• HOŘKÁ, L. Hanysové. Ostrava: Krajské nakladatelství, 1961.
• HOŘKÁ, L. Dolina. Praha: Lidová demokracie, 1962.
• HOŘKÁ, L. Mezivodky. Ostrava: Krajské nakladatelství, 1962.
• HOŠEK, I. Nářečí českomoravské. Praha: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1900–1905. 2 sv.
• HRUBIŠ, F. a R. GEISLER Slovník moravsko-slovácko – český. Nivnické nářečí. 2. vydání. [b. m.: b. n.] 2009. Vytištěno jako manuskript.
• HRUŠKA, J. F. Dialektický slovník chodský. Praha: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1907.
• HŘIVNÁČ, J. Nářečí Holasovic. Netradiční porovnání slovní zásoby dvou nářečních oblastí. Holasovice: J. Hřivnáč, 2004. 2 sv.
• CHAMRÁD, A. Z něpřikrytej dědiny. Slezske vrše. Řada prvša. Opava: Vlastním nákladem, 1916.
• CHAMRÁD, A. Handlíř Binar. Hra ze života ve čtyrech jednáních. Opava, 1921.
• CHLOUPEK, J. Aspekty dialektu. Brno: Universita J. E. Purkyně v Brně, 1971, s. 115–120.
• JANČÁKOVÁ, J. Nářečí a běžná mluva na Příbramsku. Praha: Univerzita Karlova, 1987.
• JANÍK, J., L. KOVÁŘ a K. RESCH. Veselá abeceda horáčtiny. Boskovice: Janík Art, 2013. ISBN 978-80-905417-0-2.
• JÍLEK, F. Dějiny městyse Štěkně nad Otavou. Písek: Nákladem „Pootavských listů“, 1927.
• JÍLEK, F. Jihočeský člověk a jeho řeč. České Budějovice: Krajské nakladatelství, 1961.
• JÍLEK-OBERPFALCER, F.: Jak žili naši otcové. Mezi písmáky pod Krkonošemi. Vrchlabí: Nákladem Josefa Krbala, 1946.
• JILÍK, F. Děcka. Zlín: Tisk, 1947.
• JINDŘICH, J. Chodský slovník. Plzeň: Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, 2007.
• JULÍNEK, J., V. LACHMANN, J. MINX, K. RESCH a K. SOMMER. Malý slovníček horáčtiny. Praha: ARSCI, 2010. ISBN 978-80-7420-009-0.
• KADLČÍK, S. Ratíškovské nářečí aneb Ratíškovština. Ratíškovice: Stanislav Kadlčík, 2005.
• KAIZL, L. Jak se léčívalo v Podkrkonoší. Nová Paka: Jaroslav Fabián, 1938.
• KALDA, J. Ogaři. Veselé obrázky z moravského Valašska pro děti. 2. vydání. Praha: B. Kočí, 1910.
• KALISTA, E. Ukázka hornické mluvy na Příbramsku. Příbram: Okresní vlastivědné muzeum, [1964].
• KAŠÍK, A. Popis a rozbor nářečí středobečevského. Praha: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1908.
• KAZMÍŘ, S. Slovník valašského nářečí. Vsetín: Dalibor Malina, 2001. ISBN 80-903010-1-0.
• KELLNER, A. Štramberské nářečí. Brno: Melantrich, 1939.
• KELLNER, A. Východolašská nářečí II. Brno: Melantrich, 1949.
• KLOFEROVÁ, S. Nářečí. In: ONDRÁČKOVÁ, M. a L. STALMACH, eds. Vír v údolí Svratky. Vír: Obec Vír, 2008, s. 160–164. ISBN 978-80-254-3430-7.
• KNOP, A., L. PALLAS a A. LAMPRECHT. Dějiny českého jazyka ve Slezsku a na Ostravsku. Ostrava: Socialistická akademie Ostrava, 1967.
• KOLAJA, M. Nářečí na Kyjovsku a Ždánsku. Kyjov: Učitelstvo okresu kyjovsko-ždánského, 1934.
• KOLAŘÍK, J. Nářeční slovník Luhačovického Zálesí. Luhačovice: Město Luhačovice, 2010. ISBN 978-80-254-7665-9.
• KOPEČNÝ, F. Nářečí Určic a okolí. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957.
• KOSÍK, V. Slovník lidových názvů rostlin. Praha: Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu, 1941.
• KOTÍK, A. Řeč lidu na Novopacku a Hořicku. Nová Paka: Vlastním nákladem, 1912.
• KOTT, F. Š. Dodatky k Bartošovu Dialektickému slovníku moravskému. Praha: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1910.
• KRÁL, J. Dřisty. Polanka nad Odrou: Vlastním nákladem, 2014.
• KRÁLÍK, S. Nářečí na Kelečsku. Mluvnická stavba. Praha: Academia, 1984.
• KRESTA, B. Slovník štramberského nářečí. Opava: Šmíra-Print, 2008. ISBN 978-80-904185-4-7.
• KŘEN, K. Veselé hanácké příběhy. Brno: Občanská tiskárna, 1923.
• KŘEN, K. Z hanáckých gruntů a mlýnů. Brno: Občanská tiskárna, 1923.
• KŘÍSTEK, V. Ostravská hornická mluva. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1956.
• KUBÍN, J. Š. Lidomluva Čechů kladských. Praha: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913.
• LAMPRECHT, A. Slovník středoopavského nářečí. Ostrava: Krajské nakladatelství v Ostravě, 1963.
• LAMPRECHT, A. et al. České nářeční texty. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976.
• LORIŠ, J. Rozbor podřečí hornoostravského ve Slezsku. Praha: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1899.
• MACHEK, V. Česká a slovenská jména rostlin. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954.
• MALINA, I. Slovník nářečí mistřického. Praha: Česká akademie věd a umění, 1946.
• MALÝ, J. Slovníček nářečí frýdlantského. Opava: Slezský studijní ústav, 1953. (Zvláštní otisk z Radostné země, 1951, roč. 1, č. 2, s. 88–90, č. 3, s. 138–141, č. 4, s. 188–196.)
• MARTÍNEK, V. Stavy rachotí. Praha: ELK, 1939.
• MARTÍNEK, V. Kamenný řád. Praha: ELK, 1942.
• MARTÍNEK, V. Meze. Praha: Praha: ELK, 1944.
• MAZEL, A. Na prahu Žďárských hor. Kronika horácké dědiny. Praha: J. R. Vilímek, 1947.
• MICHÁLKOVÁ, V. Studie o východomoravské nářeční větě. Praha: Academia, 1971.
• MIZERA, F. Paměti města Semil a jeho okolí. Praha: Nákladem města Semil a Občanské záložny semilské, 1887.
• MYSLIVEC, F. Starý způsob hospodářství na Opavsku. Praha: Československé Zemědělské Museum, 1933.
• PACHOLÍK, F. K. Podačky a vhačky. Liberec: Nakladatelství Bor, 2011. ISBN 978-80-86807-71-3.
• PALÁTOVÁ, D., ed. Povídky lidových vypravěčů z Čech, Moravy a Slezska zaznamenané v letech 1945–1954. Praha: Orbis, 1958.
• PAVLIŠTÍK, K. Dřevo, proutí, sláma v tradiční rukodělné výrobě na Podřevnicku. Zlín: Krajská knihovna Františka Bartoše, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 2005.
• POLÍVKA, J., F. STAVAŘ a J. TVRDÝ. Povídky lidu opavského a hanáckého. Praha: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1916.
• POSPÍŠILOVÁ, J. , ed. To sem čuła na vlastní oči… Tradiční vyprávění na nedašovském Závrší. 2., opr. a dopl. vydání. Valašské Klobouky – Brno: Muzejní společnost ve Valašských Kloboukách ve spolupráci s Etnologickým ústavem AV ČR, v. v. i., pracoviště Brno, 2016. ISBN 978-80-905408-4-2 (Muzejní společnost ve Valašských Kloboukách). ISBN 978-80-88081-04-3 (Etnologický ústav AV ČR, Praha).
• PŘIKRYL, O. Ondřeji a inši obrázke z Hané. Olomouc: R. Promberger, 1925.
• PŘIKRYL, O. Bévalo. Obrázke z Hané. Olomouc: R. Promberger, [1927].
• PŘIKRYL, O. Dule z hroške. Obrázek z Hané okolo púlke XIX. století. Brno: Národní noviny, 1928.
• PŘIKRYL, O. Komurka. Stréc Karásek. Olomouc: R. Promberger, 1929.
• PŘIKRYL, Z. et al. Hanácky názvoslovi. Těšetice: Mikroregion Kosířsko, 2006. ISBN 80-239-8895-6.
• RAB, A. Hanka v Praze. Slezská romance. Opava; Košice: Vlastním nákladem, 1922.
• RUMANOVÁ, L. Česko-prajzský slovník + Frky + Nadávky. Ostrava: Bittisk, 2009. ISBN 978-80-254-4256-2.
• RYBNIKÁŘ, F. Mudrosloví národa hluckého. Velehrad; Hluk: Ottobre 12; Město Hluk, 2004. ISBN 80-86528-38-3.
• RÝZNAR, V. O řeči severomoravských hraničářů. Olomouc: Národní jednota pro východní Moravu, 1932.
• SALICHOVÁ, H. Ze starých časů. Kronika slezského kraje. Praha: Vyšehrad, 1947.
• SATKE, A. Hlučínský pohádkář Josef Smolka. Ostrava: Krajské nakladatelství, 1958.
• SATKE, A. Pohádky, povídky a humoresky ze Slezska. Ostrava: Profil, 1984.
• SATKE, A. Úsměv a smích. Anekdoty a humorky slezského venkova a hornického Ostravska. Karviná: Gramma, 1991.
• SKULINA, J. Severní pomezí moravskoslezských nářečí. Praha: Československá akademie věd, 1964.
• SMĚJA, F. Pletky. Slezské verše. Hrabyně: Iskra, 1936.
• SMĚJA, F. Potřísněná tvář. Moravská Ostrava-Mariánské Hory: Iskra, 1939.
• SMĚJA, F. Jidáši. Moravská Ostrava; Praha: J. Lukasík, 1946.
• SMĚJA, F. Věřím v člověka. Ostrava: Krajský národní výbor, 1953.
• SOCHOVÁ, Z. Lašská slovní zásoba. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0421-1.
• STARÁ, A. Lidová přísloví, přirovnání a pořekadla. Jablunkov, 2008.
• STEUER, F. Narzecze baborowskie. Kraków: Polska Akademia Umiejętności, 1937.
• STRÁNSKÝ, J. Strašidla a čarování v Krkonoších. Liberec: Nakladatelství Bor, 2014. ISBN 978-80-87607-07-7.
• SUŠILOVÁ, L. Klobucký rok. Starobylé zvyky a obyčeje celého roku ve Valašských Klobúcích. Valašské Klobouky: Muzejní společnost ve Valašských Kloboukách ve spolupráci s Městským muzeem, 2010. ISBN 978-80-254-8527-9.
• SVĚRÁK, F. Boskovické nářečí. Brno: Dialektologická komise při Matici moravské, 1941.
• SVĚRÁK, F. Karlovické nářečí. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1957.
• SVĚRÁKOVÁ B. U nás v Brně. Vzpomínky vyprávěné místním nářečím. Brno: Měst. kult. středisko S. K. Neumanna, 1989.
• ŠEBESTOVÁ, A. Lidské dokumenty a jiné národopisné poznámky. Praha: Fr. Borový, 1947.
• ŠEMBERA, A. V. Základové dialektologie československé. Vídeň: Vlastním nákladem, 1864.
• ŠIPKOVÁ, M. Stavba věty v mluvených projevech. Syntax hanáckých nářečí. Jinočany: Nakladatelství H&H, 1993. ISBN 80-85787-31-8.
• ŠTIKA, J. Lidová strava na Valašsku. Ostrava: Profil, 1980.
• TÉMA, B. Mluva hutníků na Bohumínsku a Karvínsku. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1959.
• VOJTOVÁ, J. Slovník středomoravského nářečí horského typu. Brno: Masarykova univerzita, 2008. ISBN 978-80-210-4674-0.
• VORÁČ, J. Česká nářečí jihozápadní II. Praha: Academia, 1976.
• VOZAR, V. Sobůlky. Vlastivědná a národopisná studie slovácké dědiny na Kyjovsku. Kyjov: Okresní osvětová rada, 1949. 
• VYDRA, B. Popis a rozbor nářečí hornoblanického s ukázkami. Praha: Filosofická fakulta University Karlovy, 1923.
• VYHLÍDAL, J. Čechové v Pruském Slezsku. Praha: J. Vyhlídal, 1899.
• VYHLÍDAL, J. Hanácké humoresky. Olomouc: Nákladem R. Prombergra, [1922].
• VYHLÍDAL, J. Pod hanáckou oblohou I. Brno: Den, 1924.
• VYHLÍDAL, J. Veselé obrázky z Hané. Vyškov: Obzina, 1924.
• ZEMANOVÁ, M., R. PASTOREK a J. VESELSKÁ. Tradiční mluva podhůří Beskyd. Údolí řeky Morávky a Mohelnice. Raškovice: Obec Raškovice, 2010. ISBN 978-80-254-7373-3.
• ZIMOVÁ, B. Vorařský slang starého Podskalí. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965.

Periodika

• Český lid. Sborník věnovaný studiu lidu českého v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. Praha: V. Šimáček, 1892–1914, roč. 1–23, Jan Svátek, 1924–1932, roč. 24–32.
• Horské prameny. Vlastivědný sborník Krkonoš. Jilemnice, Nová Paka, Trutnov, Vrchlabí: Okresní rady osvětové, 1949, roč. 4.
• Naše řeč. Listy pro vzdělání a tříbení jazyka českého. Praha: III. třída České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1917, roč. 1.
• Naše řeč. Listy pro vzdělání a tříbení jazyka českého. Praha: III. třída České akademie pro vědy a umění, 1918–1928, 1949, 1952–1953, roč. 2–12, 33, 35–36.
• Naše řeč. Časopis ústavu pro jazyk český Československé akademie věd. Praha: Československá akademie věd, 1955, 1957, 1960–1962, roč. 38, 40, 43–45.
• Radostná země. Opava: Slezský studijní ústav, 1951–1962, roč. 1–12.
• Sborníček prací členů Národopisného kroužku při Jihočeském museu I. Doudlebský dialekt. České Budějovice: Jihočeské museum, [b. r.]
• Strakonicko. Vlastivědný a národopisný sborník šumavského podhůří. 1935–1940. 5 sv.
• Staré Třebechovice. Vlastivědný sborníček pro Třebechovice a okolí. Třebechovice: Vilém Koleš, 1929–1941.

Články, stati a studie v periodikách a sbornících

• ČEP, T. Lidové povídky slezské o čertech a čarodějnicích. Věstník Matice opavské. 1925–1926, č. 31–32, s. 7–43.
• ČEP, T. Lidové povídky slezské o hasrmanech a fajermonech. Věstník Matice opavské. 1924, č. 30, s. 86–122.
• ČOUKA, F. Lidové názvy rostlin z Moravy. Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci. 1929, roč. 41–42, s. 122–124.
• FOLPRECHT, J. Příspěvky k mluvě lidu slováckého na moravském Podluží. In: Výroční zpráva c. k. české reálky v Plzni za školní rok 1905–1906. Plzeň: C. k. česká reálka, 1906, s. 1–28.
• FOLPRECHT, J. Příspěvky k mluvě lidu slováckého na moravském Podluží. In: Výroční zpráva c. k. české reálky v Plzni za školní rok 1906–1907. Plzeň: C. k. česká reálka, 1907, s. 29–56.
• FOLPRECHT, J. Slovník k pojednání o mluvě lidu slováckého na moravském Podluží. In: Výroční zpráva c. k. první české reálky v Plzni za školní rok 1907–1908. Plzeň: C. k. česká realka, 1908, s. 3–23.
• FRIDRICH, F. V olejni. Věstník Matice opavské. 1908, č. 16, s. 63–66.
• HADAČ, E. Lidové názvy vyšších rostlin plzeňského okresu. Sborník Vyšší pedagogické školy v Plzni. Biologie – chemie. Svazek 1, 1958, s. 37–70.
• HADAČ, E. Lidová jména rostlin v západních Čechách. Sborník Západočeského muzea v Plzni. Příroda. Svazek 94, 1996, s. 5–22. ISSN 0232-0738; 94.
• HADAČ, E. Příspěvek k lidovým jménům rostlin z Krkonoš a krkonošského podhůří. Opera corcontica. 1995, roč. 32, s. 159–164. ISBN 80-901384-8-9.
• HADAČ, E., A. HADAČOVÁ a J. SPAL Jména rostlin na Chodsku. Sborník pedagogického institutu v Plzni. Jazyk a literatura. Svazek 5, 1964, s. 5–60.
• HADAČ, E. a M. TOMKOVÁ-SOUČKOVÁ Lidová jména rostlin z Podorličí. Panorama. Z přírody, historie a současnosti Orlických hor a podhůří. Svazek 2, 1994, s. 1–16.
• HAUER, V. Hrstka frází a slov z dialektu na Opavsku. Věstník Matice opavské. 1906, č. 14, s. 50–61.
• HUBÁČEK, J. Lidové názvy rostlin na Uherskohradišťsku. Vlastivědný sborník okresu Uherskohradišťského. 1949, roč. 3, s. 82–83.
• HAVLAS, F. Zámecká kaple ve Frýdku. Věstník Matice opavské. 1893, č. 3, s. 1–3.
• HODURA, Q. Lexikální drobnosti z Litomyšlska. Listy filologické. 1940, roč. 67, s. 279–284.
• HÚSEK, J. Moravská vesnice Nová Ves u Uherského Ostroha I. In: Třináctá výroční zpráva zemské vyšší reálky a třetí výroční zpráva zemského osmitřídního reálného gymnasia v Bučovicích za školní rok 1914–1915. Bučovice: Zemská vyšší reálná škola, 1915.
• HÚSEK, J. Moravská vesnice Nová Ves u Uherského Ostroha II. In: Čtrnáctá výroční zpráva zemské vyšší reálky a čtvrtá výroční zpráva zemského osmitřídního reálného gymnasia v Bučovicích za školní rok 1915–1916. Bučovice: Zemská vyšší reálná škola, 1916.
• JAKLOVÁ, A. Víte, jak se vaří pivo? (Pivovarský slang). In: NIKRMAJER, L. a J. PETRÁŠ, eds. Průvodce po budějovických hostincích a kapitoly z jihočeské pivní historie. České Budějovice: Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, 1999, s. 43–59. ISBN 80-86260-03-8.
• JARNOT, O. Lidové názvy rostlin. Těšínsko. 1977, č. 3, s. 22–26.
• KELLNEROVÁ, A. Pověsti ze sběru Ludmily Hořké. In: FICEK, V., ed. Hlučínsko. Příroda – lid – kultura. Ostrava: Krajské nakladatelství v Ostravě, 1958, s. 185–196.
• KLOFEROVÁ, S. Nářečí na Boskovicku. In: VÁLKA, M., ed., et al. Lidová kultura a nářečí na Boskovicku. Boskovice 2009, s. 308–309. ISBN 978-80-904089-1-3.
• KOLKOP, E. Doplňky k Bartošovu Dialektickému slovníku moravskému. In: Devátá roční zpráva zemské vyšší reálky císaře a krále Františka Josefa I. v Jevíčku za školní rok 1905–1906. Jevíčko: Zemská vyšší realka, 1906, s. 3–42.
• KOLKOP, E. Doplňky k Bartošovu Dialektickému slovníku moravskému. In: Desátá roční zpráva zemské vyšší reálky císaře a krále Františka Josefa I. v Jevíčku za školní rok 1906–1907. Jevíčko: Zemská vyšší realka, 1907, s. 33–42.
• KONÍŘ, A. Příspěvek k dialektickému slovníku moravskému. In: MNÉMA. Sborník vydaný na paměť čtyřicítiletého učitelského působení prof. Josefa Zubatého na Universitě Karlově 1885–1925. Praha: Jednota českých filologů s podporou Ministerstva školství a národní osvěty, 1926, s. 281–301.
• KOŠŤÁL, J. Lidová mluva na Bydžovsku. In: Výroční zpráva vyššího Gymnasia českého na Novém Městě v Praze v Truhlářské ulici za školní rok 1901–1902. Praha: C. k. vyšší gymnasium české na Novém Městě v Praze, 1902, s. 1–17.
• KOTSMÍCH, V. O podřečí doudlebském. Sborník vědecký Musea Království českého. Odbor historický, filologický a filosofický. 1868, roč. 1, s. 3–33.
• KOUT, R. Slovník lipenského nářečí. Záhorská kronika. 1931–1932, roč. 14, s. 35–38, 87–90, 103–105.
• KOUT, R. Slovník lipenského nářečí. Záhorská kronika. 1932–1933, roč. 15, s. 19–21, 46–48, 84–86.
• KOUT, R. Slovník lipenského nářečí. Záhorská kronika. 1933–1934, roč. 16, s. 14–16, 61–69, 119–121.
• KOUT, R. Slovník lipenského nářečí. Záhorská kronika. 1934–1935, roč. 17, s. 20–22, 56–60, 119–121.
• KOUT, R. Slovník lipenského nářečí. Záhorská kronika. 1935–1936, roč. 18, s. 20–22, 60–61, 123–126.
• KURKOVÁ, V. Lidové názvy rostlin. In: FICEK, V., ed. Hlučínsko. Příroda – lid – kultura. Ostrava: Krajské nakladatelství v Ostravě, 1958, s. 197–203.
• LAKOMÝ, A. Slovníček hanáckého nářečí z okolí vsi Senice na Litovelsku. Část I (A–O). In: Třináctá výroční zpráva zemské vyšší reálky v Mor. Ostravě za školní rok 1909–1910. Moravská Ostrava: Nákladem zemské vyšší reálky, 1910, s. 7–30.
• LAKOMÝ, A. Slovníček hanáckého nářečí z okolí vsi Senice na Litovelsku. Část II (P–Ž). Doplněk. Opravy. In: Čtrnáctá výroční zpráva zemské vyšší reálky v Mor. Ostravě za školní rok 1910–1911. Moravská Ostrava: Nákladem zemské vyšší reálky, 1911, s. 2–30.
• LISICKÝ, A. Z kmenosloví různořečí lašského I. In: Výroční zpráva C. k. vyšší reálné školy v Hradci Králové za školní rok 1907–1910. Hradec Králové: C. k. vyšší reálná škola, 1910, s. 3–13.
• LISICKÝ, A. Z kmenosloví různořečí lašského II. In: Výroční zpráva C. k. vyšší reálné školy v Hradci Králové za školní rok 1909–1908. Hradec Králové: C. k. vyšší reálná škola, 1908, s. 3–18.
• MÁLKOVÁ, J. Je libo svíčkovou? (Krátce o řeznickém slangu). In: CHÝLOVÁ, H. a V. VIKTORA, eds. Profesor Lumír Klimeš jubilující. Plzeň: Pedagogická fakulta ZČU, 2005. ISBN 80-7043-351-5.
• MAMULA, F. Zabijačka u stryka Hanyska. In: Památník Krejcarového spolku pro podporu chudé školní mládeže ve Frýdlantě n. O. vydaný k 50-letému trvání spolku 1881–1931. Frýdlant nad Ostravicí: Krejcarový spolek, 1931, s. 17–20.
• MICHAL., J. a J. ZIMA Příspěvek k slovníku Příbora a okolí. In: Výroční zpráva Státního čsl. reálného gymnasia v Příboře za školní rok 1930–1931. Příbor: Státní čsl. reálné gymnasium, 1931.
• MYSLIVEC, F. O mlynářích Malo-Lhotských. Věstník Matice opavské. 1895, č. 5, s. 8–10.
• MYSLIVEC, F. Národní kroj slezský na Klimkovsku. Věstník Matice opavské. 1896, č. 6, s. 18–20.
• MYSLIVEC, F. Moravci jako prostonárodní lékaři. Věstník Matice opavské. 1923, č. 29, s. 78–79.
• MYSLIVEC, F. Lidopisné paběrky z Hlučínska. Věstník Matice opavské. 1924, č. 30, s. 81–86.
• MYSLIVEC, F. Z Klimkovska. Věstník Matice opavské. 1924, č. 30, s. 27–29.
• MYSLIVEC, F. Domácí léčení našich předků. Věstník Matice opavské. 1925–1926, č. 31–32, s. 81–88.
• MYSLIVEC, F. Naše Hrabyně. Věstník Matice opavské. 1925–1926, č. 31–32, s. 2.
• NEORAL, J. Příspěvek ku dialektologii moravské I. In: Výroční zpráva C. k. vyšší realní školy v Brně vydaná ředitelem na konci školního roku 1882–83. Brno: C. k. vyšší realní škola, 1883, s. 3–16.
• NEORAL, J. Příspěvek ku dialektologii moravské II. In: Třetí výroční zpráva C. k. vyšší realní školy v Brně vydaná ředitelem na konci školního roku 1883–84. Brno: C. k. vyšší realní škola, 1884, s. 3–13.
• PODEŠVOVÁ, H. Za lidovými tanci. In: FICEK, V., ed. Hlučínsko. Příroda – lid – kultura. Ostrava: Krajské nakladatelství v Ostravě, 1958, s. 133–136.
• POSPÍŠIL, V. Lidová jména rostlin. Vesmír, přírodovědecký časopis. 1956, roč. 35, s. 316–317.
• ROTTA, E. O dvanácti měsíčkách. In: Novopacko. Vlastivědná monografie okresu I. Nová Paka: Okresní školní výbor, Kulturní odbor učitelské jednoty Budeč, 1924, s. 314–321.
• ŘOUTIL, J. Po leštěnske. Severní Morava. 1998, sv. 76, s. 33–44. ISSN 0231-6223.
• SALICHOVÁ, H. Naše pohádky. Věstník Matice opavské. 1924, č. 30, s. 35–46.
• SALICHOVÁ, H. Lidové zkazky o zavražděných z Klimkovska. Bílovecko. Vlastivědný zpravodaj. 1957, sv. 3, s. 1–3.
• SATKE, A. O mluvě, pohádkách a písních lidu. In: FICEK, V., ed. Hlučínsko. Příroda – lid – kultura. Ostrava: Krajské nakladatelství v Ostravě, 1958, s. 137–184.
• SOMMER, K. a J. JULÍNEK. Dodatky ke slovníčku horáčtiny. Protivanovský zpravodaj. 2011, roč. 53, č. 5, 6, s. 5–6.
• STEUER, F. Branické podřečí. Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci. 1932, roč. 45, s. 211–249.
• SVĚRÁK, T. Léčivé zeliny na Opavsku. Věstník Matice opavské. 1901, č. 9, s. 14–24 a 16–32.
• TÉMA, B. Apelativa v anoikonymech východního Těšínska. Onomastický zpravodaj. 1984, roč. 25, s. 75–85.
• TKÁČ I. Pověsti o Starém městě u Frýdku. Věstník Matice opavské. 1893, č. 3, s. 18–21.
• TOMEŠ, J. Rostliny v obyčejích a léčitelství na Horňácku. Český lid. 1965, roč. 52, s. 193–205.
• VACHOVÁ, Z. Lidové obydlí. In: FICEK, V., ed. Hlučínsko. Příroda – lid – kultura. Ostrava: Krajské nakladatelství v Ostravě, 1958, s. 113–121.
• VACHOVÁ, Z. Lidový kroj. In: FICEK, V., ed. Hlučínsko. Příroda – lid – kultura. Ostrava: Krajské nakladatelství v Ostravě, 1958, s. 122–132.
• VAŠEK, F. Dialektologie českých nářečí v župě ostravské. Věstník Matice opavské. 1927–1928, č. 33–34, s. 87–111.
• VAŠICA, J. Drobnosti z lašského nářečí. Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci. 1929, roč. 41 a 42, s. 208–216.
• VAVREČKA, V. Přimenka. Opavsko. 1959, č. 1, s. 15–16.
• VAVREČKA, V. Z lidové kuchyně na Opavsku. Opavsko. 1960, č. 2, s. 13–14.
• VYHLÍDAL, J. O slezských karkulích a čapkách. Věstník Matice opavské. 1893, č. 3, s. 3–5.
• VYHLÍDAL, J. O kroji slezském na Opavsku. Věstník Matice opavské. 1894, č. 4, s. 9–47.
• VYHLÍDAL, J. O kroji na Těšínsku. Věstník Matice opavské. 1895, č. 5, 19–22.
• VYHLÍDAL, J. Z pověr a zvyků lidu slezského. Věstník Matice opavské. 1897, č. 7, s. 21–24.
• VYHLÍDAL, J. Z „básnické“ dílny synků Slezských. Věstník Matice opavské. 1899, č. 8, s. 11–16.
• VYHLÍDAL, J. O povaze lidu slezského. Věstník Matice opavské. 1903, č. 11, s. 23–26.
• VYHLÍDAL, J. Písně Čechů v Pruském Slezsku. Věstník Matice opavské. 1904, č. 12, s. 67–83.
• ZBAVITEL, A. Lidové názvy rostlin na Frenštátsku. Těšínsko. 1964, č. 13–14, s. 33–35.

Rukopisy

• BACHMANNOVÁ, J. Podkrkonoší (Heslář A–D). 2011.
• BAIER, Vladimír: Domažlicko. 2010.
• BLAHUTKA, B. Naše řeč, přísloví, přirovnání. 1942–1943.
• BLAHUTKA, B. Věterský slovník. 1926–1962.
• BOXAN, S. Hornohanácké nářečí. 1948.
• DLASK, J. Paměti. 1847.
• DOKOUPIL, O. Hanácký slovník. 1950.
• EICHL, J. Lidové názvy a zvyky v naší obci (Uherčice BV). 1967.
• FENDRYCH, M. Nářečí v Poještědí. [b. r.]
• GOL, F. a J. HAVEL. Paměti města Nové Paky. [b. r.]
• HÁJEK, J. Ledečsko. 1954.
• HAVEL, V. Poještědí. 1954.
• HOLCMAN, F. Nářeční slovník Skoronic. [b. r.]
• HRUŠKA, J. F. Doplňky k Dialektickému slovníku chodskému. 1922.
• JURÁNEK, A. České nářečí na jz. Moravě. 1948.
• KARLÍK, J. F. Litomyšlsko. 1951.
• KRÁLÍK, K. Slovník kelečského nářečí. 1955–1965.
• Kronika města Štěkně. 1954.
• KUBÍN, J. Š. Brodce nad Jizerou. 1925.
• KUBÍN, J. Š. Ještěd. 1924.
• KUBÍN, J. Š. Pecka a okolí. 1923.
• KUBÍN, J. Š. Podkrkonošský slovník. 1926.
• LUCKÝ, R. Nový veselý slovník lidových a dialektických výrazů, úsloví, sousloví, jmen, názvů, přezdívek a pořekadel se zvláštním zřetelem k nově vzniklým slovům, která se zrodila za II. světové války 1939–1945. [b. r.]
• MALINA, I. Slovník nářečí mistřického (Doplňky). 1948.
• MALOTÍN, B. Nářečí na Novobydžovsku. 1979.
• MALÝ, J. Sbírka lašských nářečí z celé oblasti Lašska. [1965].
• MAREK, J. Slovník nářečí blatnického. 1953.
• MAREK, B. Z lašského slovníku Boh. Marka. 1925–1945.
• MICHAL, J. Nové Syrovice a okolí. 1950.
• MÍK, F. Mluva lidu v Husinci. 1880.
• Obecná řeč v Nymburce. 1885–1895.
• RODINA, K. Popis lidové mluvy na Plzeňsku. 1885–1895.
• SKALSKÝ, J. Jilemnicko. 1955.
• SKALSKÝ, J. Královédvorsko. [b. r.]
• SOUKUP, L. Sušicko. 1945–1949.
• ŠMÍRA, J. a J. MALÝ. Z mých pamětí a vzpomínek. 1965.
• ŠUSTEK, F. Nářečí ve Spálově. 1971.
• VACLÍK, V. Lidový dům v Čechách a na Moravě. 1950.
• VAŠEK, L. Nářeční slovník z Ráječka. Brno, [197-].
• VOLFOVÁ, S. Dialekt a folklor na Náchodsku. 1959.
• ZIMA, J. K slovníku Příbora. 1937.
• ZUBR, L. Výpisky z novin a drobty z nářečí – lidové mluvy z městyse Mšece. [b. r.]

Disertační práce

• BALHAR, J. Větná skladba lašských nářečí. Brno, 1961.
• FIC, K. Drahonínské nářečí. Brno, 1971.
• GOLÁŇOVÁ, H. Nářeční slovník jihozápadního Vsetínska. Praha, 2013.
• KANCLÍŘ, M. Rozbor nářečí opavského (syntax a slovník). Doplněk disertace. Praha, 1935.
• MICHÁLKOVÁ, V. Příspěvky ke slovníku nářečí vsetínského. Brno, 1952–1953.
• ONDRÁŠ, F. Slovník jedné oblasti nářečí dolského. Praha, 1950.
• PAČESOVÁ-HOLKOVÁ, J. Výslovnost na Jevíčsku. Brno, 1953.
• ROUDNÝ, M. Slovník nářečí podle zápisů z Úlibic u Jičína. Praha, 1952.
• SCHNEIDER, J. Mělnické nářečí. (Pokus o řešení středočeského problému.) Praha, 1948.
• SKULINA, J. Nářečí na Hranicku. Brno, 1956.
• STUDNIČKA, A. Nářečí Vnorov a okolí. Brno, 1953.
• VOJTOVÁ, J. Lexikální zásoba středomoravských nářečí horského typu. Brno, 2002.

Diplomové, státní a jiné studentské práce

• BÁČA, A. Nářeční slovník z oblasti přechodného pásu česko-moravského z okolí Bystrého. Brno, 1952.
• BÁČOVÁ, M. Diferenční nářeční slovník ve městě Hluk. Brno, 2006.
• BENEŠOVÁ, H. Slovní zásoba obce Čebína. Brno, 1971.
• BERÁNKOVÁ, E. Nářečí Šumburku nad Desnou (a přilehlých osad). Praha, 1960.
• BÍLKOVÁ, P. Nářeční slovní zásoba v obci Olešnice se zaměřením na řemeslnickou terminologii. Brno, 2010.
• BORDOVSKÁ, J. Nářeční terminologie truhlářství na Rožnovsku. Brno, 2006.
• BRHELOVÁ, J. Diferenční slovní zásoba dolského nářečí v obcích Ježov, Vřesovice a Kyjov. Brno, 1996.
• BURYŠKA, J. Charakteristika nářečí vanovického. Praha, 1928.
• BUŽEK, J. Nářečí místecké. Praha, 1930.
• CIGÁNEK, J. Slovník lidové mluvy ve třech obcích na Vyškovsku. Brno, 1957.
• ČAPKOVÁ, L. Soubor lexikálních jednotek týkajících se zemědělského zařízení a života v zemědělské usedlosti v dialektu městečka Fryštáku. Brno, 1983.
• ČERVINKA, K. Hronovské nářečí. Praha, 1952.
• DADÁKOVÁ, A. Slovesa ve slovní zásobě nářečí obce Malé Hradisko. Brno, 1988.
• DANIELOVÁ, I. Diferenční slovní zásoba nářečí Nedašova (strava, odívání, dům, domácnost, dvůr). Brno, 1987.
• DOLEJŠ, J. Popis valašského nářečí (podle prací J. M. Slavičínského U Křúpalů, Vlk Krampotů). Praha, 1939.
• FUČÍK, J. Nářečí v Zakřanech. Brno, 1973.
• GOLKA, E. Popis nářečí v Hrabové na Moravě. Praha, [b. r.]
• GLÜCKSELIGOVÁ, A. Dialektologická monografie z Klášterce nad Orlicí. Praha, 1950.
• GRÁFOVÁ, M. Nářeční terminologie paličkování v Křenovicích. Brno, 2013.
• GRAUBNEROVÁ, Z. Diferenční slovní zásoba nářečí Strážnice. Brno, 1993/1994.
• GRYGOVÁ, M. Nářečí obce Stach. Praha, 1952.
• HEJHALOVÁ-SEKANINOVÁ, N. Nářečí Kralic nad Oslavou. Praha, [1952].
• HERANOVÁ, M. Jak se u nás mluví. Praha, 1932.
• HILSKÝ, J. Charakteristika a slovník nářečí hodslavského. Praha, 1950.
• HOLEC, F. Lexikální studie z okruhu obcí na západ od Telče (Krahulčí, Mrákotín, Praskolesy). Praha, 1950.
• HOŠKOVÁ, K. Diferenční nářeční slovník obce Mohelno (se zaměřením na hospodářskou a řemeslnickou terminologii). Brno, 2006.
• HUČÍKOVÁ, Z. Slovní zásoba nářečí Třince. Brno, 1995.
• HUSÁKOVÁ, O. Jak se mluví v pěti jihočeských vesnicích. Praha, 1932.
• HVĚZDOVÁ, H. Nářeční slovník tří obcí na Třebíčsku (Hostáková, Smrk, Valdíkov). Brno, 1958.
• JAKŠOVÁ, I. Tradiční nářečí v Lysicích. Brno, 1986.
• JAKUBCOVÁ, A. Nářeční slovní zásoba na Dačicku se zaměřením na řemeslnickou terminologii. Brno, 2007.
• JAKUBÍKOVÁ, J. Slovník vyškovského nářečí. Brno, 1948.
• JELÍNKOVÁ, Z. Nářeční terminologie truhlářství na Rousínovsku. Brno, 2008.
• JELÍNKOVÁ, Z. Nářeční řemeslnická terminologie na Vyškovsku. Brno, 2010.
• JILÍK, F. Popis a rozbor nářečí kunovského. Praha, 1908.
• JURÁSEK, J. Popis a rozbor nářečí chylického. Praha, 1911.
• KADLČÍKOVÁ, D. Vinařská nářeční terminologie na jihovýchodní Moravě. Brno, 2004.
• KALOUSOVÁ, A. Slovník nářečí Velké nad Veličkou, Hrubé Vrbky a Malé Vrbky. Brno, 1958.
• KOCVRLICH, J. Hanácký dialekt tří vesnic okresu litovelského (Cholina - Litovel - Odrlice). Praha, 1933.
• KOHOUTKOVÁ, Z. Nářeční slovní zásoba obcer Velké Karlovice se zaměřením na řemeslnickou terminologii. Brno, 2010.
• KOLAJA, M. Různořečí vlkošské. Praha, 1910.
• KONČÁK, M. Nářeční slovní zásoba řezníků v obci Fryšták. Brno, 2006.
• KONČÁK, M. Nářeční slovní zásoba v obcích Fryšták a Lukoveček se zaměřením na řemeslnickou terminologii. Brno, 2009.
• KONEČNÁ, S. Diferenční nářeční slovník obce Rájec-Jestřebí. Brno, 2010.
• KOPECKÁ, T. Nářeční slovní zásoba na Poličsku se zaměřením na řemeslnickou terminologii. Brno, 2015.
• KORTANOVÁ, M. Diferenční nářeční slovník obce Postřekov. Brno, 2008.
• KOZLOVSKÝ, J. Nespisovná diferenční slovní zásoba obce Zásady. Hradec Králové, 1985.
• KOŽELUH, J. Lidomluva Čechů mosteckých, kopistských a soušských. Praha, 1933.
• KOŽUŠKOVÁ, A. Nářeční slovní zásoba spojená s kopanickými kroji. Ostrava, 2014.
• KRÁL, M. Příspěvky k dialektologii z okolí Českých Budějovic (Velešín). Praha, 1932.
• KUČA, J. Tematický slovník z nářeční oblasti českomoravské (na základě nářečí obce Hamry nad Sázavou u Žďáru). Praha, 2002.
• MARTIŠKOVÁ, V. Soubor lexikálních pojmenovacích jednotek týkajících se zemědělství v dialektu městečka Strání. Brno, 1983.
• MASAŘÍKOVÁ, I. Diferenční slovní zásoba nářečí Starého Hrozenkova, Žítkové, Vápenic a Vyškovce (ryby, ptáci, zvířata). Brno, 1991.
• MERENDOVÁ, V. Nářeční terminologie sklářství ve Valašském Meziříčí a v Karolince. Brno, 2010.
• MOŠKOŘ, E. Lašské nářečí z Frýdecka a jeho poměr k jazyku československému a polskému. Praha, 1932.
• NESRSTOVÁ, M. Diferenční slovní zásoba nářečí Javorníka. Brno, 1989.
• NIMSHAUSOVÁ, O. Nářeční slovní zásoba na Vysokomýtsku se zřetelem k řemeslnické terminologii. Brno, 2008.
• NOVOTNÁ, V. Nářeční slovník obcí Třesov, Kozlany a Studenec. Brno, 1958.
• OBERREITEROVÁ, H. Nářeční texty z Broumova a okolí. Brno, 1997.
• OSIČKA, A. Popis a rozbor rodného (bilovského) nářečí s fonetickými ukázkami. Praha, 1911.
• PALOVÁ, R. Nářečí z okolí Vsetína. Praha, 1929.
• PEK, R. Chodské podřečí. Částečný slovník dvou generací s příspěvky k hláskosloví a tvarosloví. Praha, 1936.
• PITÁKOVÁ, Y. Nářeční slovník dvou obcí na Blanensku. Brno, 1957.
• PITELOVÁ, M. Nářeční řemeslnická terminologie na Vyškovsku. Brno, 2007.
• POMYKALOVÁ, B. Slovní zásoba nářečí v Suchově se zaměřením na slovesa. Brno, 1994.
• PROKOP, J. Mluva lidu okresu Náchodského. Praha, [b. r.]
• PUTSCHÖGL, A. Nářečí blatské. Praha, [b. r.]
• RADVAN, E. Nářečí městečka Ždánic. Brno, [b. r.]
• RINGLOVÁ, N. Nářeční slovník obce Přemyslovic. Brno, 1969.
• RUSEK, P. Slovník Brušperka. [b. m., b. r.]
• RŮŽIČKOVÁ, J. Příslovce v dubňanském nářečí. Brno, 2004.
• RYBNIKÁROVÁ, A. Nářeční řemeslnická terminologie na Konicku. Brno, 2008.
• SEHNALOVÁ, L. Nářeční pivovarnická terminologie v obci Černá Hora. Brno, 2012.
• SEMRÁDOVÁ, A. Zaječické nářečí. Praha, 1934.
• SLOUPSKÁ, E. Nářeční bednářská terminologie ve středomoravských nářečích (obec Vrbátky). Brno, 2005.
• SLOUPSKÁ, E. Nářeční terminologie ve Vrbátkách. Brno, 2008.
• SOCHOROVÁ, S. Slovní zásoba nářečí v obci Pozlovice. Brno, 1987.
• SOUČKOVÁ, J. Dialektologická monografie obce Nová Ves u Chotěboře (vzhledem k deklinaci a slovníku). Praha, [b. r.]
• SOVA, J. Popis a rozbor nářečí litovelského. Praha, 1926.
• STEJSKALOVÁ, J. Podřečí frýdecké. [b. m., b. r.]
• STRNAD, M. Mluva lidu v Polici nad Metují. Praha, 1948.
• SUCHÁČKOVÁ, T. Příspěvek do výzkumu valašského nářečí. Rovina zvuková a lexikální. Ostrava, 2012.
• SVOBODOVÁ, K. Slovní zásoba v Dolním Němčí se zřetelem k zednické terminologii. Brno, 2006.
• SÝKOROVÁ, L. Vinařská a vinohradnická nářeční terminologie v Čejkovicích. Brno, 2007.
• SÝKOROVÁ, L. Diferenční nářeční slovník obce Čejkovice. Brno, 2009.
• ŠAJER, J. Popis nářečí ve slezském Podbeskydí. Praha, 1931.
• ŠEBELOVÁ, V. Řemeslnická terminologie na Senetářovsku. Brno, 2009
• ŠIMEK V. Slovník nářečí obce Jankovice. Praha, 1949.
• ŠLAPÁKOVÁ, M. Slovník nářečí Šemíkovic. Brno, 1967.
• ŠMEJKALOVÁ, A. Diferenční nářeční slovník Zábřežska. Brno, 2010.
• ŠTEFAN, C. Popis lidové mluvy v severní části podhoří orlického. Praha, 1909.
• ŠTĚPANÍKOVÁ, J. Slovní zásoba nářečí v obci Kněžpole. Brno, 1997.
• ŠURIKOVÁ, S. Vývoj nářeční řemeslnické terminologie na Jablunkovsku. Brno, 2008.
• ŠUSTOVÁ, J. Příspěvek k syntaxi jihočeské řeči venkovské. Praha, 1934.
• TALAFA, R. Dialektologický slovník Valašských Klobouk (dům, strava, odívání, hospodářství). Brno, 1994.
• TESAŘÍKOVÁ, B. Dialektický slovník obce Ladná (oděv, strava, dům, hospodářství). Brno, 1997.
• TRNEČKA, K. Vokalismus a slovník nářečí protivanovského. Praha, 1933.
• TRNKOVÁ, E. Lexikální zásoba nářečí v obci Žíšov. Brno, 1994.
• TRTÍLEK, V. Slovník obcí Náměšť na Hané, Biskupství a Loučany. Praha, [b. r.]
• VALIHRACHOVÁ, Z. Nářeční promluvy Ludmily Sojkové ze Staroviček. Brno, 1971.
• VAŇKOVÁ, J. Nářeční řemeslnická terminologie v Opatově. Brno, 2009.
• VLČKOVÁ, R. Odraz liturgického roku v slovní zásobě obce Zubří na Rožnovsku. Brno, 2006.
• VLČKOVÁ, R. Zvyky, obyčeje a tradice v lexiku nejstarší generace na Rožnovsku. Brno, 2009.
• WACHSMUTHOVÁ, P. Nářeční slovní zásoba v Lanžhotě se zvláštním zřetelem k odborné terminologii. Brno, 2004.
• WEBEROVÁ, A. Diferenční slovní zásoba nářečí Lažiště a okolí. Brno, 1996.
• ZÁVADA, J. Nářečí v Hrabové na Moravě. Praha, 1930.
• ZEŤKOVÁ, S. Nářeční slovník obce Zádveřice. Brno, 1997.
• ŽÁKOVÁ, D. Slovní zásoba nářečí ve Valašské Polance se zaměřením na slovesa. Brno, 1986.

Excerpta

• BACHMANNOVÁ, J. Číhošť HB, Ostrov HB. 2015.
• BAIER, V. Domažlicko. [b. r.]
• BALHAR, J. Čeladná FM. 1972.
• BALHAR, J. Březová OP. 2010.
• BALHAR, J. Hradec nad Moravicí OP (Domoradovice), Hlubočec OP, Větřkovice OP. [b. r.]
• BÍLKOVÁ, M. Mrákov DO. 1961.
• BLATNÝ, L. Řícmanice BO. 1913.
• BLAŽKOVÁ-PŘÍLESKÁ, M. Těšetice OL (Vojnice). 1960.
• BLAŽKOVÁ-PŘÍLESKÁ, M. Police VS, Zašová VS, Zubří VS. 1959–1960.
• BLAŽKOVÁ-PŘÍLESKÁ, M. Velká nad Veličkou HO. 1960.
• BLAŽKOVÁ-PŘÍLESKÁ, M. Slovácko. 1960.
• ČERNÍKOVÁ, M. Nahořany NA, Nové Město nad Metují NA, Nové Město nad Metují NA (Vrchoviny), Nový Hrádek NA, Nový Hrádek NA (Dlouhé), Nový Hrádek NA (Rzy), Skuhrov nad Bělou RK, Nedvězí SY. 1959.
• ČERVINKA, K. Velké Poříčí NA. 1957.
• DEJMEK, J. Kluky PI. 1953.
• DEJMKOVÁ, M. Jičín JC, Jilemnice SM, Svojek SM. 1955–1956, 1959–1960.
• DEJMKOVÁ, M. Hříškov LN. 1959.
• FAITOVÁ, J. Volduchy RO. 1964.
• FERULÍK, A. Slovník boskovického nářečí. [b. r.]
• FIEDLEROVÁ, J. Mimoň CL, Zdislava LB. 1961.
• GREPL, M. Excerpta ke středomoravským nářečím. [b. r.]
• HÁNOVÁ, M. Pacov PE. 1958–1959.
• HAVEL, J. Jestřabí v Krkonoších SM. 1968.
• HAVRDA, F. Karlovice SM (Svatoňovice). 1958–1962.
• Hať OP. 2005.
• Hlavnice OP. 2005.
• Hlubočec OP. [b. r.]
• HOLAŇ, Š. Krmelín FM. [b. r.]
• HOLUB, V. Nový Dvůr JH. 1957.
• HOLLUB, J. Praha-Bubeneč PH. 1795–1805.
• HONYŠ, J. Slaný KL. 1963.
• HORÁK, J. Hlavice LB, Benecko SM, Benecko SM (Horní Štěpanice), Jablonec nad Jizerou SM, Jilemnice SM, Martinice v Krkonoších SM, Paseky nad Jizerou SM, Pěnčín SM (Zásada), Studenec SM, Hořice JC, Jičín JC, Milovice u Hořic JC, Nová Paka JC, Zámostí-Blata JC, Mnichovo Hradiště MB, Lodín HK, Nový Bydžov HK, Nymburk NB, Poděbrady NB, Rožďalovice NB, Rožďalovice NB (Ledečky). 1957–1960.
• HORÁK, J. Chotěboř HB. 1959.
• HORÁK, J. Domažlice. 1959.
• HORKÝ, E. Havlíčkův Brod HB, Horní Krupá HB (Zálesí), Věž HB (Jedouchov), Humpolec PE, Křemešník PE, Mysletín PE, Polná JI. 1958–1961.
• Hradec nad Moravicí OP (Domoradovice). [b. r.]
• HRONÍKOVÁ, M. Dobronice u Bechyně TA. 1961, 1963.
• HUBÁČEK, J. Jílovice HK. 1955.
• HUBÁČEK, J. Excerpta k východomoravským nářečím. [b. r.]
• Hýsly HO. 2005.
• Chuchelná OP. 2005.
• JANDOVÁ, F. Vysoké nad Jizerou SM. 1957–1961.
• JANECKÝ, K. Třebívlice LT (Staré). 1955.
• JANEČKOVÁ, M. Bolešiny KT. [b. r.]
• JILEK, F. Štěkeň ST. 1955.
• Karviná KA. 2005.
• KLENKOVÁ, M. Broumov NA, Žďárky NA (Mokřiny), Chlístov RK. 1958, 1960–1961.
• KLENKOVÁ, M. Praha PHA (Uhříněves), Říčany PY, Říčany PY (Jažlovice), Strančice PY (Otice), Bystřice BN, Neveklov BN, Olbramovice BN (Zahradnice), Rabyně BN (Nedvězí), Votice BN (Větrov). 1957–1960.
• KLENKOVÁ, M. Kostelní Radouň JH. 1958.
• KLENKOVÁ, M. Stroužný/Pstrążna Polsko. 1961.
• KNOR, F. Dobrovice MB. 1959–1964.
• KNOROVÁ, A. Dobrovice MB, Mladá Boleslav MB. 1956–1957.
• KÖNIGSMARK, J. Tymákov PM, Břasy RO (Stupno), Břasy RO (Vranov), Břasy RO (Vranovice), Bušovice RO, Dobřív RO, Ejpovice RO, Hlohovice RO, Holoubkov RO, Hrádek RO, Hůrky RO, Cheznovice RO, Kařez RO, Mirošov RO, Mýto RO, Němčovice RO, Mlečice (Prašný Újezd) RO, Přívětice RO, Rokycany RO, Smědčice RO, Strašice RO, Těškov RO, Terešov RO, Vejvanov RO, Veselá RO, Zbiroh RO (Jablečno), Zvíkovec RO, Brdy PM (Kolvín). 1941.
• KORANDOVÁ, M. Česká Skalice NA. 1957.
• KORANDOVÁ, M. Běštín BE, Svinaře BE, Žebrák BE. 1957.
• KORANDOVÁ, M. Hošťka TC (Brtník), Česká Kubice DO, Mrákov DO, Stráž DO, Tlumačov DO, Horní Bělá PM, Plasy PM, Plzeň PM, Tymákov PM, Stupno RO, Kokšín KT, Sedlčany PB. 1955–1960.
• KOŘÍNEK, F. Čáslav KH. 1961.
• KOSINA, J. Dolní Lochov JC, Kbelnice, JC, Libuň JC (Libunec), Nová Paka JC (Studénka), Pecka JC, Pecka JC (Vidonice), Stará Paka JC (Brdo), Úbislavice JC. 1954–1955.
• KRÁM, J. Vysoká nad Labem HK. 1958.
• Kravaře OP. 2005.
• KRPATOVÁ, B. Železnobrodsko 1. (Sběr pro DP na FF UK.) [b. r.]
• KRPATOVÁ, B. Železnobrodsko 2. (Sběr pro DP na FF UK.) [b. r.]
• KŮS, R. Stachy PT. 1938, 1957.
• Lanžhot BV. (Doplňkový nář. výzkum dial. odd. Brno.) 2011.
• LINGER, K. Lípa nad Orlicí RK. 1959.
• MALINA, I. Mistřice UH. 1968.
• MALOTÍN, B. Měník HK (Barchůvek), Měník HK (Bydžovská Lhotka), Nový Bydžov HK, Sběř JC (Hrobičany). 1957–1962.
• MALOTÍN, B. Praha PH (Michle). 1958–1960, 1962.
• MATĚJKA, J. Radhostice PT, Radhostice PT (Libotyně), Vacov PT, Zálezly PT, Zdíkov PT, Zdíkov PT (Hodonín), Čestice ST (Nahořany), Hoslovice ST (Hodějov), Kváskovice ST, Malenice ST (Zlešice), Nihošovice ST, Volyně ST. 1953–1959.
• MATĚJKOVÁ, I. Červený Kostelec NA, Horní Radechová NA. 1959.
• Milíkov FM. 2005.
• MÜLLER, P. Prostějov PV. 1968.
• NAŠINEC, V. Paseky PI. 1961, 1963.
• Neveklovsko. 1981.
• NOVÁK, V. Nymburk NB. 1957–1958.
• PÁNEK, F. Hostice SU. 1965.
• PEŘKA, R. Chlum u Třeboně JH. 1957.
• PETR, J. Černice CK, Dolní Třebonín CK, Kaplice CK, Velešín CK, Zlatá Koruna CK (Plešovice), Zubčice CK (Markvartice), Plav CB, Římov CB. 1953–1954, 1957–1958.
• Police TR. 2011.
• Raškovice FM. 2005.
• RAUSCH, A. Jindřichův Hradec JH, Kamenný Malíkov JH, Plavsko JH. 1956–1957.
• REMEŠ, M. Příborsko. 1930.
• ROBL, R. Bukovka PA, Bukovka PA (Habřinka), Dolní Roveň PA, Dolní Roveň PA (Horní Roveň), Dubany PA, Holice PA, Chvojenec PA, Lázně Bohdaneč PA, Kasalice PA (Kasaličky), Mikulovice PA, Nemošice PA, Opatovice nad Labem PA (Pohřebačka), Pardubice PA, Pardubice PA (Pardubičky), Pardubice PA (Ráby), Sezemice PA, Sezemice PA (Dražkov), Úhřetická Lhota PA, Vlčí Habřina PA, Voleč PA. Vysoké Chvojno PA, Albrechtice nad Orlicí RK, Nová Ves RK, Týniště nad Orlicí RK (Štěpánovsko). 1957.
• Rožmitálsko. (Přímý terénní výzkum). 1954.
• Růžďka VS. 2010.
• SCHÄFEROVÁ, M. Černovice PE. 1962.
• SKALSKÝ, J. Benecko SM, Jilemnice SM, Bílá Třemešná TU, Dvůr Králové nad Labem TU. 1955.
• Slavičín ZL. 2005.
• Strahovice OP. 2005.
• STRNAD, V. Chýnov TA, Sepekov PI. 1955–1956, 1960.
• STŘEDA, J. Červený Kostelec NA, Náchod NA. 1961.
• SVOBODA, E. Hrušová UO, Vysoké Mýto UO. 1957.
• SVOBODOVÁ, A. Příbram PB. 1955, 1957.
• SYROVÁTKO, J. Bohdašín RK, Slavoňov NA (Blažkov). 1958–1959.
• ŠÁLENÝ, F. Žimutice CB (Krakovčice). 1955–1956.
• ŠRÁMEK, R. Ostrava OV (Hošťálkovice). [b. r.]
• ŠTĚCH, M. Bolehošť RK. 1957–1958.
• Štěkeň ST, Cehnice ST (Dunovice). (Přímý terénní výzkum). 1954.
• Šumvald OL. 2005.
• ŠVARC, J. Kladno KL. 1953, 1955, 1957, 1959–1962.
• ŠVEC, A. Olešník CB (Nová Ves). 1954.
• ŠVEHLA, B. Řícmanice BO. 1915.
• Tichá NJ. 2005.
• TICHÝ, F. Obědkovice PV. 1968.
• UHLÍŘ, J. Holohlavy HK, Lejšovka HK, Jasenná NA, Šestajovice NA, Velká Jesenice NA, Vlkov NA, České Meziříčí RK. 1957.
• UHLÍŘ, J. Tlučná PM. 1957.
• UHLÍŘ, J. Míškovice KM. 1958.
• VACEK, V. Dolní Lukavice PM (Lišice), Merklín PM, Merklín PM (Vytůň I), Přeštice PM, Přeštice PM (Žerovice), Řenče PM (Libákovice). 1958–1960.
• VALÍK, M. Opava OP (Kateřinky). [b. r.]
• Velké Bílovice BV. (Doplňkový nář. výzkum dial. odd. Brno.) 2006.
• VESELÝ, J. Dolní Třebonín CK, Kaplice CK, Velešín CK. 1953–1954.
• VEPŘÍK, R. Nemyslovice MB. 1957–1963.
• VEPŘÍK, R. Tábor TA. 1958.
• VILHUM, F. Krásná Hora nad Vltavou PB (Podmoky), Krásná Hora nad Vltavou PB (Vletice), Měšetice PB, Nedrahovické Podhájí PB, Počepice PB (Rovina), Příčovy PB, Svatý Jan PB (Brzina), Višňová PB. 1959–1960.
• VILHUM, F. Katovice ST, Krty-Hradec ST. 1959.
• VILHUM, F. Zlatá koruna CK (Plešovice). 1959–1960.
• VIPLEROVÁ, K. Vysoké nad Jizerou SM. 1957, 1960–1961.
• VÍTA, B. Kardašova Řečice JH. 1955–1957, 1959.
• VOVES, T. Lužany PM (Zelené). 1961.
• ZADÁK, B. Líbeznice PY. 1957.
• ZÍDKA, J. Hronov NA (Velký Dřevíč). 1960.
• ŽIPEK, J. Řepice ST. 1899.

Dotazníky

• Dotazník pro výzkum českých nářečí. Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV, dialektologická oddělení Praha – Brno, 1964–1965.
• Lexikální archív lidového jazyka. Heslář A (Člověk). Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV, 1960.
• Lexikální archív lidového jazyka. Heslář B (Práce). Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV, 1960.
• Slovníkový dotazník pro nářečí českého jazyka I. Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV, 1954.
• Slovníkový dotazník pro nářečí českého jazyka I – Doplňky. Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV, 1955.
• Slovníkový dotazník pro nářečí českého jazyka II. Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV, 1958.

• BACHMANNOVÁ, J. Jazykovězeměpisný výzkum nářečí metodou korespondenčních anket. In: ČMEJRKOVÁ, S., J. HOFFMANNOVÁ a J. KLÍMOVÁ, eds. Čeština v pohledu synchronním a diachronním. Stoleté kořeny Ústavu pro jazyk český. Praha: Karolinum, 2012, s. 291–296. ISBN 978-80-246-2121-0.
• BACHMANNOVÁ, J. Podřečí severních Čech – 150 let od jeho popisu. Naše řeč. 2014, 97, s. 57–67. ISSN 0027-8203.
• BALHAR, J. Jak se kde říkalo… In: PRAVDOVÁ, M., ed. Čeština nově od A do Ž. Praha: Academia, 2016, s. 111, 119, 123, 127. ISBN 978-80-200-2560-9.
• ČIŽMÁROVÁ, L. Jazykovědec a pedagog Jan Balhar. Naše řeč. 2011, 94, s. 101–103. ISSN 0027-8203.
• ČIŽMÁROVÁ, L. Dialektologie a Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku. In: ČMEJRKOVÁ, S., J. HOFFMANNOVÁ a J. KLÍMOVÁ, eds. Čeština v pohledu synchronním a diachronním. Stoleté kořeny Ústavu pro jazyk český. Praha: Karolinum, 2012, s. 357–361. ISBN 978-80-246-2121-0.
• ČIŽMÁROVÁ, L. Reflection of dialect in the Moravian and Silesian anoikonyms. In: WANDL‑VOGT, E., S. WINTERSTEIN, Ch. SCHRÖDL a A. SINGER, eds. Dialekt / dialect 2.0 & wboe100. kurzfassungen / abstracts: 7. Kongress der Internationalen Gesellschaft für Dialektologie und Geolinguistik (SIDG). Wien: Praesens Verlag, 2012, s. 88–89. ISBN 978-3-7069-0707-1.
• ČIŽMÁROVÁ, L. Janusz Siatkowski: Słowiańskie nazwy części ciała w historii i dialektach. Warszawa: Uniwersytet Warszawski, Wydział Polonistyki, Instytut Sławistyki Zachodniej i Południowej, 2012. 355 s. Opera Slavica. 2014, roč. XXIV, č. 4, s. 60–63. ISSN 1211-7676.
• ČIŽMÁROVÁ, L. Dialekty jugo-zapadnoj Moravii – ich razvitije vo vtoroj polovině XX v. In: Aktualnyje etnojazykovyje i etnokulturnyje problemy sovremennosti. Moskva: Rukopisnyje pamjatniki drevnej Rusi, 2015, s. 289–306. ISBN 978-5-9905759-8-1.
• ČIŽMÁROVÁ, L. Branzole a branzoleta: k dvěma českým a slovenským přejímkám a jejich nářečním variantám. In: BALLEKOVÁ, K., Ľ. KRÁLIK a G. MÚCSKOVÁ, eds. Jazykovedné štúdie XXXII. Prirodzený vývin jazyka a jazykové kontakty. Bratislava: Veda, 2015, s. 110–115. ISBN 978-80-224-1494-4.
• ČIŽMÁROVÁ, L. History of and Popular Attitudes towards Names for Czech-Speaking Territory. AUC Geographica. 2015, 1, s. 7–22. ISSN 0300-5409 (print), 2336-1980 (online).
• ČIŽMÁROVÁ, L. Jak zapisovat nářeční ukázky ze Slovácka I. Malovaný kraj. 2016, roč. 52, č. 3, s. 14–15. ISSN 0323-1542.
• ČIŽMÁROVÁ, L. Jak zapisovat nářeční ukázky ze Slovácka II. Malovaný kraj. 2016, roč. 52, č. 4, s. 17. ISSN 0323-1542
• ČIŽMÁROVÁ, L. Česká nářečí a pomístní jména aneb jak rytíř (?) Močihuba získal a opět pozbyl své jméno. Acta onomastica. 2016, roč. 56, s. 52–61. ISSN 1211-4413.
• ČIŽMÁROVÁ, L. Jak se kde říkalo… In: PRAVDOVÁ, M., ed. Čeština nově od A do Ž. Praha: Academia, 2016, s. 87, 91, 65, 99, 103, 107. ISBN 978-80-200-2560-9.
• ČIŽMÁROVÁ, L. K některým výpůjčkám z němčiny ve Slovníku nářečí českého jazyka. In: MYZNIKOV, S. A., O. N. KRYLOVA a I. V. BAKLANOVA, eds. Slavjanskaja dialektnaja leksikografija 2. Matěrialy konferencii. Sankt Petěrburg: Nestor-Istorija, 2016, s. 229–237. ISBN 978-5-4469-1064-9.
• ČIŽMÁROVÁ, L. Reflection of Dialect in Moravian and Silesian Anoikonyms. In: WANDL-VOGT, E., S. WINTERSTEIN, CH. SCHRÖDL a A. SINGER, eds. Dialekt / dialect 2.0. Langfassungen / Long papers. 7. Kongress der Internationalen Gesellschaft für Dialektologie und Geolinguistik (SIDG) / 7. Congress of the International Society for Dialectology and Geolonguistics (SIDG). Wien: Preasens Verlag, 2017, s. 100–112. ISBN 978-3-7069-0962-4.
• ČIŽMÁROVÁ, L. Kouzla a čáry v českých dialektech. Praha: Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., 2018. Věda kolem nás, řada Pro všední den, sv. 77. ISSN 2464-6245.
• ČIŽMÁROVÁ, L. O čarodějnicích a čarování. In: Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 55–66. ISBN 978-80-7422-657-1.
• ČIŽMÁROVÁ, L. Kouzelníci, černokněžníci. In: Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 67–70. ISBN 978-80-7422-657-1.
• ČIŽMÁROVÁ, L. Pálení čarodějnic. In: Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 71–73. ISBN 978-80-7422-657-1.
• ČIŽMÁROVÁ, L. Lidové léčitelky, bohyně. In: Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 74–78. ISBN 978-80-7422-657-1.
• ČIŽMÁROVÁ, L. Mapa s komentářem I-159 DENT, TOOTH, ЗУБ, ZAHN, DIENTE. In: Atlas Linguarum Europae. (v tisku)
• ČIŽMÁROVÁ, L. Jména a jazyk v obci Hlohovec. In: Hlohovec. Břeclav: Státní okresní archiv Břeclav. (v tisku)
• ČIŽMÁROVÁ, L. Vzájemné působení a prolínání apelativní a propriální slovní zásoby v nářeční rovině češtiny. Gwary dziś. 2020, 12, s. 213–228. ISSN 1898-9276.
• ČIŽMÁROVÁ, L. a M. ŠIPKOVÁ. Foie (QI: 181). Carte de motivations. In: GEANA, I., M. NEVACI a N. SARAMANDU, eds. Atlas linguarum Europae I-9 (Vol 1, Neuvième fascicule: Commentaires). Bucureşti: Editura Universităţii din Bucureşti, 2015, s. 391–426. ISBN 978-606-16-0421-0.
• ČIŽMÁROVÁ, L. a M. ŠIPKOVÁ. Foie (QI: 181). Carte de motivations. In: GEANA, I., M. NEVACI a N. SARAMANDU, eds. Atlas linguarum Europae I-9 (Vol 1, Neuvième fascicule: Cartes linguistiques Européennes). Bucureşti: Editura Universităţii din Bucureşti, 2015, s. 206–223. ISBN 978-606-16-0456-2.
• ČIŽMÁROVÁ, L., S. KLOFEROVÁ a M. ŠIPKOVÁ. Jak se kde mluví: Nářečí v České republice. Mapa. In: PRAVDOVÁ, M., ed. Čeština nově od A do Ž. Praha: Academia, 2016, s. 4. ISBN 978-80-200-2560-9.
• GOLÁŇOVÁ, H. K věcněvýznamovému zpracování slovní zásoby v nářečních slovnících In: HOLUB Z. a R. SUKAČ, eds. Dialektologie a geolingvistika v současné střední Evropě. Frýdek-Místek: Kleinwächter, 2011. s. 106–115. ISBN 978-80-7248-773-8.
• GOLÁŇOVÁ, H. Silvestr Kazmíř a jeho dialektologické dílo. Valašsko – Vlastivědná revue. 2013, roč. 31, č. 2, s. 27. ISSN 1212-3382.
• GOLÁŇOVÁ, H. Nářeční slovník jihozápadního Vsetínska. In: URBANOVÁ, S., L. DOKOUPIL, J. IVÁNEK a P. KADLEC, eds. Valašsko: historie a kultura. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, 2014, s. 213–222. ISBN 978-80-7464-499-3.
• GOLÁŇOVÁ, H. Nářeční lexikum na východní Moravě a karpatská salašnická kolonizace. Národopisná revue. 2016, 4, s. 316–327. ISSN 0862-8351.
• GOLÁŇOVÁ, H. Je sršeň agresor, nebo agresorka? In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 97–100. ISBN 978-80-7422-657-1.
• GOLÁŇOVÁ, H. Brynza, domikát, čír a další salašnické výrazy In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 142–152. ISBN 978-80-7422-657-1.
• GOLÁŇOVÁ, H. Věcněvýznamové zpracování nářeční slovní zásoby ze Vsetínska ve vztahu k pokrmům. In: URBANOVÁ, S. a J. IVÁNEK, eds. Valašsko - historie a kultura II. Obživa. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity, Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, 2019. (v tisku)
• GOLÁŇOVÁ, H. Nářeční lexikografie aneb složitá cesta od oblastních slovníčků po celonárodní nářeční slovník. In: LIŠKOVÁ, M. a M. ŠEMELÍK, eds. Jak se píší slovníky aneb Lexikografie pro každého. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. (v tisku)
• HLUBINKOVÁ, Z. Jan Balhar osmdesátiletý. Linguistica Brunensia. 2011, roč. 59, č. 1–2, s. 262–263. ISSN 1803-7410.
• HLUBINKOVÁ, Z. Zez Plzně. Naše řeč. 2012, 95, s. 55. ISSN 0027-8203.
• HLUBINKOVÁ, Z. K výzkumu neoficiálních vlastních jmen osob v českých nářečích. Acta onomastica. 2013, roč. 54, 2013, s. 87–90. ISSN 1211-4413.
• HLUBINKOVÁ, Z. Užití nářeční terminologie ve školní praxi. In: KLÍMOVÁ, K., I. KOLÁŘOVÁ a A. M. TUŠKOVÁ, eds. Stylistika v kontextu historie a současnosti. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 223–226. ISBN 978-80-210-6114-9.
• HLUBINKOVÁ, Z. Abstrakta v českých a slovenských nářečích. Slavia. 2014, roč. 83, s. 432–435. ISSN 0037-6736.
• HLUBINKOVÁ, Z. Milan Majtán: Naše priezviská. Bratislava: VEDA, 2014, 196 s. ISBN 978-80-224-1357-2. Naše řeč. 2015, 98, s. 212–215. ISSN 0027-8203.
• HLUBINKOVÁ, Z. K výzkumu tvoření slov v českých nářečích. In: HOLUB, Z., ed. Dialektologie a geolingvistika v současné střední Evropě II. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2015, s. 73–79. ISBN 978-80-7510-165-5.
• HLUBINKOVÁ, Z. K některým jménům osob v českých nářečích. In: Sborník z konference Synchrónne a diachrónne kontexty jazykovej komunikácie. Banská Bystrica, 2015.
• HLUBINKOVÁ, Z. Poznámka k přechylování příjmení v současné češtině. Acta onomastica. 2016, roč. 55, s. 118–120. ISSN 1211-4413.
• HLUBINKOVÁ, Z. Slovesná intenziva v českých nářečích. Naše řeč. 2017, 100, s. 74–79. ISSN 0027-8203.
• HLUBINKOVÁ, Z. Nový internetový Slovník nářečí českého jazyka. Universitas. (v tisku)
• HLUBINKOVÁ, Z. Český jazykový atlas a jména osob. In: Dialektologie a geolingvistika v současné střední Evropě III. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2018, s. 155–158. ISBN 978-80-7510-279-9.
• HLUBINKOVÁ, Z. Slovník nářečí českého jazyka a některá jména osob. Nová čeština doma a ve světě. 2018, 1, s. 31–33. ISSN 1805-367X.
• HLUBINKOVÁ, Z. Jména pro opilého člověka v českých nářečích. Nová čeština doma a ve světě. 2018, 1, s. 34–38. ISSN 1805-367X.
• HLUBINKOVÁ, Z. Dopilkuba, korhel a jim podobní. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 24–27. ISBN 978-80-7422-657-1.
• HLUBINKOVÁ, Z. Čert, čertikus a čertvíco ještě. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 85–88. ISBN 978-80-7422-657-1.
• HLUBINKOVÁ, Z. Kuří řiť a pochcanka. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 89–91. ISBN 978-80-7422-657-1.
• IREINOVÁ, M. Slovenské jazykovědné studie. (Jazykovedné štúdie XXVI – História, súčasný stav a perspektívy dialektologického bádania. Bratislava: VEDA, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 2009. 216 s.) Naše řeč. 2011, 94, s. 206–209. ISSN 0027-8203.
• IREINOVÁ, M. Pavol Žigo: Historická a areálová lingvistika. Studia selecta. Univerzita Komenského, Bratislava 2011, 384 s. ISBN 978-80-223-2975-0. Linguistica Brunensia. 2012, roč. 60, č. 1–2, s. 296–297. ISSN 1803-7410.
• IREINOVÁ, M. Materiálová základna a zdroje Slovníku nářečí českého jazyka. In: REMBISZEWSKA, D. K., ed. Słowiańskie słowniki gwarowe – tradycja i nowatorstwo. Warszawa–Łomża: Instytut Slawistyki PAN, Łomżyńskie Towarzystwo Naukowe im. Wagów, 2016, s. 75–82. ISBN 978-83-86175-98-7.
• IREINOVÁ, M. Jak se kde říkalo… In: PRAVDOVÁ, M. ed. Čeština nově od A do Ž. Praha: Academia, 2016, s. 39, 43, 47, 51, 55, 59. ISBN 978-80-200-2560-9.
• IREINOVÁ, M. Mluva v českých městech a nivelizační procesy v tradičních dialektech. In: REMBISZEWSKA D. K., ed. Dynamika rozwoju gwar słowiańskich w XXI wieku. Warszawa: Instytut Slawistyki Polskiej Akademii Nauk, 2017, s. 141–146. ISBN 978-83-64031-68-7.
• IREINOVÁ, M. Čeština známá i neznámá – ostatky a maškarádi. Komínský zpravodaj. 2017, č. 1–2, s. 3.
• IREINOVÁ, M. Čeština známá i neznámá – březen, březovica, březová mast. Komínský zpravodaj. 2017, č. 3, s. 3.
• IREINOVÁ, M. Čeština známá i neznámá – velkonoc, červený svátky, šmekústr. Komínský zpravodaj. 2017, č. 4, s. 12.
• IREINOVÁ, M. Čeština známá i neznámá – májíček, smetanik, pumprléřka. Komínský zpravodaj. 2017, č. 5, s. 11.
• IREINOVÁ, M. Čeština známá i neznámá – voči jako jahody. Komínský zpravodaj. 2017, č. 6, s. 12.
• IREINOVÁ, M. Čeština známá i neznámá – buřa, lucha, luža. Komínský zpravodaj. 2017, č. 7–8, s. 7.
• IREINOVÁ, M. Čeština známá i neznámá – nalejvárna, šrotna, bič. Komínský zpravodaj. 2017, č. 9, s. 4.
• IREINOVÁ, M. Čeština známá i neznámá – zemče, čugárek, strboulí. Komínský zpravodaj. 2017, č. 10, s. 8.
• IREINOVÁ, M. Čeština známá i neznámá – raní se, kvíčeří se. Komínský zpravodaj. 2017, č. 11, s. 12.
• IREINOVÁ, M. Čeština známá i neznámá – andžel, anjel, handěl. Komínský zpravodaj. 2017, č. 12, s. 6.
• IREINOVÁ, M. Šmakuláda. Naše řeč. 2017, 100, s. 189–191. ISSN 0027-8203.
• IREINOVÁ, M. Zpracování nářeční slovní zásoby v celonárodním slovníku In: BLÁHA, O., ed. Spisovná čeština a jazyková kultura 2018, příspěvky z mezinárodní konference konané ve dnech 18. a 19. října 2018 na Univerzitě Palackého v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2018, s. 71–79. ISBN 978-80-244-5465-8.
• IREINOVÁ, M. Šmak a košt. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 107–115. ISBN 978-80-7422-657-1.
• IREINOVÁ, M. Nářeční výzkum v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od poloviny 20. století do současnosti – metody, výsledky. Prace filologiczne. LXXIV, 2019, s. 59–67. ISSN 0138-0567.
• IREINOVÁ, M. O Slovníku nářečí českého jazyka. In: CSÁSZÁRI, É. a M. IMRICHOVÁ, eds. Király Péter 100. Tanulmánykötet Király Péter tiszteletére I. Budapest: ELTE BTK, Szláv Filológiai Tanszék, 2019, s. 223–229. ISBN 978-963-489-066-9. ISSN 1789-3976.
• IREINOVÁ, M. Úkoly české dialektologie na počátku 21. století. Gwary Dziś. 2021, 14, s. 11–16. ISSN 1898-9276.
• IREINOVÁ, M. Víno v českých nářečích (do sborníku vědeckých studií Slovanské nárečia v čase a priestore) (v tisku)
• IREINOVÁ, M. a H. KONEČNÁ. Český jazykový atlas v datech. In: ČMEJRKOVÁ, S., J. HOFFMANNOVÁ a J. KLÍMOVÁ, eds. Čeština v pohledu synchronním a diachronním. Stoleté kořeny Ústavu pro jazyk český. Praha: Karolinum, 2012, s. 303–306. ISBN 978-80-246-2121-0.
• IREINOVÁ, M. a H. KONEČNÁ. Práce českých dialektologů včera, dnes a zítra. Bohemistyka. 2012, roč. XII, č. 3, s. 225–231. ISSN 1642-9893.
• IREINOVÁ, M. a H. KONEČNÁ. Završení práce na Českém jazykovém atlase a nejbližší úkoly české dialektologie. In: MÚCSKOVÁ, G., ed. Philologica LXXII. Slovo a tvar v štruktúre a komunikácii. Bratislava: Univerzita Komenského, 2013, s. 89–96. ISBN 978-80-223-3562-1.
• IREINOVÁ, M. a H. KONEČNÁ. Jméno Pavel a jeho obměny v českých nářečích a v pomístních jménech na Moravě a ve Slezsku. In: BALLEKOVÁ, K., Ľ. KRÁLIK a G. MÚCSKOVÁ, eds. Jazykovedné štúdie XXXII. Prirodzený vývin jazyka a jazykové kontakty. Bratislava: Veda, 2015, s. 378–386. ISBN 978-80-224-1494-4.
• IREINOVÁ, M. a H. KONEČNÁ. Nářečí dříve a nyní. Český jazykový atlas. Praha: Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., 2015. Věda kolem nás, řada Pro všední den, sv. 37.
• IREINOVÁ, M. a H. KONEČNÁ. Slovník nářečí českého jazyka. Praha: Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., 2016. Věda kolem nás, řada Pro všední den, sv. 48. ISSN 2464-6245.
• IREINOVÁ, M. a H. KONEČNÁ. Dialekty českého národního jazyka. In: RUSINOVÁ, E., ed. Přednášky a besedy z L. (jubilejního) ročníku Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Brno: Masarykova univerzita, 2017, s. 79–95. ISBN 978-80-210-8567-1.
• IREINOVÁ, M. a H. KONEČNÁ. Jak se kde v Česku mluví aneb Co víme o dialektech češtiny. In: RUSINOVÁ, E., ed. Přednášky a besedy z LI. ročníku Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Brno: Masarykova univerzita, 2018, s. 83–100. ISBN 978-80-210-8962-4.
• IREINOVÁ, M. a H. KONEČNÁ. Česká dialektologie v proměnách času (Mezinárodní konference Proměny české slavistiky; Praha, 5.–7. 2. 2018) (v tisku)
• IREINOVÁ, M. a H. KONEČNÁ. Jak se kde v Česku mluví aneb Co víme o dialektech češtiny. In: RUSINOVÁ, E., ed. Přednášky a besedy z LII. ročníku Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Brno: Masarykova univerzita, 2019, s. 85–103. ISBN 978-80-210-9298-3.
• IREINOVÁ, M. a P. PŘADKOVÁ, eds. Obščeslavjanskij lingvističeskij atlas, serija fonetiko-grammatičeskaja. Vypusk 9. Refleksy *tort, *tolt, *tert, *telt, *ort, *olt. Praha: Academia, 2019. ISBN 978-80-200-3105-1.
• IREINOVÁ M., V. VOŽENÍLEK, M. POSPÍŠIL, J. KONÍČEK a A. VONDRÁKOVÁ. Atlas nářečí českého jazyka – krácení vokálů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2020. ISBN 978-80-244-5846-5.
• IREINOVÁ, M., T. KOPECKÁ a M. ŠIMEČKOVÁ. Czech Dialectology in the Educational Process. In: EDULEARN21 Proceedings. 13th International Conference on Education and New Learning Technologies, 2021, s. 5525–5531. ISBN 978-84-09-31267-2. ISSN 2340-1117. DOI 10.21125/edulearn.2021
• IREINOVÁ, M. A H. KONEČNÁ. Jak se kde v Česku mluví aneb Co víme o dialektech češtiny. In: RUSINOVÁ, E., ed. Přednášky a besedy z LIV. ročníku Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Brno: Masarykova univerzita, 2021, s. 32–50. ISBN 978-80-210-9883-1.
• IREINOVÁ, M. a M. ŠIMEČKOVÁ. Česká dialektologie jubilující. Bohemica Olomucensia. (v tisku)
• KLOFEROVÁ, S. Čeština a její dialekty: Český jazykový atlas a Slovník nářečí českého jazyka. In: RUSINOVÁ, E., ed. Přednášky a besedy ze XLIV. běhu Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 102–108. ISBN 978-80-210-5511-7.
• KLOFEROVÁ, S. K územnímu rozrůznění předložek v pomístních jménech na Moravě a ve Slezsku. Acta onomastica. 2011, roč. 52, č. 1, s. 92–101. ISSN 1211-4413.
• KLOFEROVÁ, S. Onymický a dialektový areál: paralelnost, či identičnost? In: HOLUB, Z. a R. SUKAČ, eds. Dialektologie a geolingvistika v současné střední Evropě. Frýdek-Místek: Kleinwächter ve spolupráci se Slezskou univerzitou v Opavě, 2011, s. 164–172. ISBN 978-80-7248-773-8.
• KLOFEROVÁ, S. Český jazykový atlas a čeština. In: ČMEJRKOVÁ, S., J. HOFFMANNOVÁ a J. KLÍMOVÁ, eds. Čeština v pohledu synchronním a diachronním. Stoleté kořeny Ústavu pro jazyk český. Praha: Karolinum, 2012, s. 297–302. ISBN 978-80-246-2121-0.
• KLOFEROVÁ, S. Překážet, nebo zavazet? K nářečním jevům v soudobé češtině. In: RUSINOVÁ, E. ed. Přednášky a besedy ze XLVI. běhu Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 93–99. ISBN 978-80-210-6243-6.
• KLOFEROVÁ, S. Současná česká dialektologie: po Českém jazykovém atlasu Slovník nářečí českého jazyka. Slavia. 2013, roč. 82, s. 169–174. ISSN 0037-6736.
• KLOFEROVÁ, S. Hádky o Hádky. In: MINÁŘOVÁ, E., D. SOCHOROVÁ a J. ZÍTKOVÁ, eds. Vlastní jména v textech a kontextech. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 122–126. ISBN 978-80-210-6631-1.
• KLOFEROVÁ, S. Nářeční kontakty německo-české ve třetím tisíciletí (k výzkumu historických německých nářečí v České republice). Slovo a slovesnost. 2014, roč. 75, č. 2, s. 127–141. ISSN 0037-7031.
• KLOFEROVÁ, S. Dobrodružství dialektologie: bur, burák, burášek, ořech, oříšek. Naše řeč. 2015, 98, s. 71–78. ISSN 0027-8203.
• KLOFEROVÁ, S. Nářeční atlasy slovanských jazyků: historie a současnost. In: SIEROCIUK, J., ed. Gwary dziś. 2015, 7, s. 43–55. ISSN 1898-9276.
• KLOFEROVÁ, S. K lidové etymologii v nářečích. In: BALLEKOVÁ, K., Ľ. KRÁLIK a G. MÚCSKOVÁ, eds. Jazykovedné štúdie XXXII. Prirodzený vývin jazyka a jazykové kontakty. Bratislava: Veda, 2015, s. 70–76. ISBN 978-80-224-1494-4.
• KLOFEROVÁ, S. Jak se kde říkalo… In: PRAVDOVÁ, M., ed. Čeština nově od A do Ž. Praha: Academia, 2016, s. 15, 19, 23, 27, 31, 35. ISBN 978-80-200-2560-9.
• KLOFEROVÁ, S. Slovník nářečí českého jazyka – úskalí lexikografické a dialektologické abstrakce. In: LIŠKOVÁ, M., V. VODRÁŽKOVÁ a Z. DĚNGEOVÁ, eds. Akademický slovník současné češtiny a software pro jeho tvorbu aneb Slovníky a jejich uživatelé v 21. století. Sborník abstraktů z workshopu konaného ve dnech 29.–30. 11. 2016 v Praze. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2016, s. 38–39. ISBN 978-80-88211-02-0.
• KLOFEROVÁ, S. Ke koncepci celonárodního nářečního slovníku. In: MYZNIKOV, S. A., O. N. KRYLOVA a I. V. BAKLANOVA, eds. Slavjanskaja dialektnaja leksikografija 2. Matěrialy konferencii. Sankt Petěrburg: Nestor-Istorija, 2016, s. 100–116. ISBN 978-5-4469-1064-9.
• KLOFEROVÁ, S. Existují ještě dnes nářečí? In: RUSINOVÁ, E., ed. Přednášky a besedy z L. (jubilejního) ročníku Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Brno: Masarykova univerzita, 2017, s. 138–143. ISBN 978-80-210-8567-1.
• KLOFEROVÁ, S. Ein neues dialektologisches Projekt des Tschechischen: Das Wörterbuch der tschechischen Dialekte in Böhmen, Mähren und Schlesien. In: WANDL-VOGT, E., S. WINTERSTEIN, CH. SCHRÖDL a A. SINGER, eds. Dialekt / dialect 2.0. Langfassungen / Long papers. 7. Kongress der Internationalen Gesellschaft für Dialektologie und Geolinguistik (SIDG) / 7. Congress of the International Society for Dialectology and Geolonguistics (SIDG). Wien: Praesens Verlag, 2017, s. 213–220. ISBN 978-3-7069-0962-4.
• KLOFEROVÁ, S. Zur Homonymie im Wörterbuch der Dialekte der tschechischen Sprache. In: JANYŠKOVÁ, I., H. KARLÍKOVÁ a V. BOČEK, eds. Etymological Research into Czech. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2017, s. 207–214. ISBN 978-80-7422-619-9.
• KLOFEROVÁ, S. Neboť nic se tak nezapomíná jako nářečí (František Bartoš). Acta Musealia Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně a Muzea regionu Valašsko, Vsetín. 2017, roč. XV, č. 1–2, s. 104–114. ISSN 0862-8548.
• KLOFEROVÁ, S. Slovník nářečí českého jazyka: má nám ještě dnes co říci? In: BLÁHA, O., J. SVOBODOVÁ a kolektiv. Současná jazyková situace na Moravě a ve Slezsku. Olomouc: Univerzita Palackého, 2018, s. 108–117. ISBN 978-80-244-5281-4.
• KLOFEROVÁ, S. Není svatba jako svatba (k přeneseným pojmenováním v nářečích). Linguistica Brunensia. 2018, roč. 66, č. 1, s. 41–48. ISSN (print) 1803-7410, ISSN (online) 2336-4440.
• KLOFEROVÁ, S. Kostka, kostkový olej a kostkové boty. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 123–124. ISBN 978-80-7422-657-1.
• KLOFEROVÁ, S. Chléb náš vezdejší. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 125–135. ISBN 978-80-7422-657-1.
• KLOFEROVÁ, S. Kvasnice, droždí a hýbadla. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 136–138. ISBN 978-80-7422-657-1.
• KLOFEROVÁ, S. O knedlících a šiškách. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 139–141. ISBN 978-80-7422-657-1.
• KLOFEROVÁ, S. Škrábka s pastýřem. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 153–155. ISBN 978-80-7422-657-1.
• KLOFEROVÁ, S. Sodovka a limonáda. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 156. ISBN 978-80-7422-657-1.
• KLOFEROVÁ, S. Kdy se podává svačina? In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 157–158. ISBN 978-80-7422-657-1.
• KLOFEROVÁ, S. Slepá bábo, kam tě vedu? In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 159–162. ISBN 978-80-7422-657-1.
• KLOFEROVÁ, S. Potíže s příslovci dlouho a napřesrok. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 172–173. ISBN 978-80-7422-657-1.
• KLOFEROVÁ, S. Pomístní jména odhalují svá tajemství. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 174–181. ISBN 978-80-7422-657-1.
• KLOFEROVÁ, S. O kotovicích a Kotovicích. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 191–192. ISBN 978-80-7422-657-1.
• KLOFEROVÁ, S. Česká nářečí v kontaktu aneb nebyli jsme tu sami. In: JANKOWIAK, M. a M. VAŠÍČEK, eds. Slovanské dialekty v jazykovém kontaktu. Nářeční lexikum v pomezních oblastech v minulosti a současnosti. Praha: Slovanský ústav AV ČR, v. v. i., 2020, s. 289–300. ISBN 978-80-86420-80-6.
• KLOFEROVÁ, S. Kdy žába hýbá uchem. In: JANOVEC, L., ed. Svět v obrazech a ve frazeologii II. World in Pictures and in Phraseology II. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 2021, s. 479–488. ISBN 978-80-7603-201-9.
• KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. ISBN 978-80-7422-657-1.
• KOMÁRKOVÁ, Z. Nářeční pojmenování velkého kusu chleba. Naše řeč. 2013, 96, s. 141–150. ISSN 0027-8203.
• KOMÁRKOVÁ, Z. Nářečí v překladu Falletova románu La soupe aux choux (Zelňačka). Naše řeč. 2018, 101, s. 38–48. ISSN 0027-8203.
• KOMÁRKOVÁ, Z. Stylizace nářečí v novele Heleny Šmahelové Planá růže, růžička šípková. Bohemica Olomucensia. 2018, roč. 10, č. 2, s. 116–128. ISSN 1803-876X.
• KOMÁRKOVÁ, Z. Čistému vše čisté. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 163–167. ISBN 978-80-7422-657-1.
• KOMÁRKOVÁ, Z. Co je božího, Bohu. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 168–171. ISBN 978-80-7422-657-1.
• KOMÁRKOVÁ, Z. a P. PŘADKOVÁ. Vztah člověka k práci v českých nářečích. In: Slovanské nárečia v čase a priestore. (v tisku)
• KONEČNÁ, H. Český jazykový atlas, Dodatky. Linguistica Brunensia. 2013, roč. 61, č. 1–2, s. 262–264. ISSN 1803-7410.
• KONEČNÁ, H. „Internetoví pomocníci“ při studiu českého jazyka. In: RUSINOVÁ, E., ed. Přednášky a besedy ze XLVI. běhu Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 100–105. ISBN 978-80-210-6243-6.
• KONEČNÁ, H. Vysokoškolská příručka o slovenských nářečích. Naše řeč. 2013, 96, s. 216–218. ISSN 0027-8203.
• KONEČNÁ, H. Co je Internetová jazyková příručka a jak s ní pracovat. In: RUSINOVÁ, E., ed. Přednášky a besedy ze XLVIII. běhu Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Brno: Masarykova univerzita, 2015, s. 90–97. ISBN 978-80-210-7846-8.
• KONEČNÁ, H. Několik poznámek k tvorbě hesel slovníku nářečí českého jazyka. In: REMBISZEWSKA, D. K., ed. Słowiańskie słowniki gwarove – tradycja i nowatorstwo. Warszawa–Łomża: Instytut Slawistyki PAN, Łomżyńskie Towarzystwo Naukowe im. Wagów, 2016, s. 105–112. ISBN 978-83-64031-42-7.
• KONEČNÁ, H. Jak se kde říkalo… In: PRAVDOVÁ, M., ed. Čeština nově od A do Ž. Praha: Academia, 2016, s. 115, 131. ISBN 978-80-200-2560-9.
• KONEČNÁ, H. Lecián, šimák a ti druzí. In: Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 16–19. ISBN 978-80-7422-657-1.
• KONEČNÁ, H. Mamoňák, záchtivec, skužák. In: Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 20–23. ISBN 978-80-7422-657-1.
• KONEČNÁ, H. Šestidílný Český jazykový atlas na internetu. In: CSÁSZÁRI, É. a M. IMRICHOVÁ, eds. Király Péter 100. Tanulmánykötet Király Péter tiszteletére I. Budapest : ELTE BTK, Szláv Filológiai Tanszék, 2019, s. 238–246. ISBN 978-963-489-066-9. ISSN 1789-3976.
• KONEČNÁ, H. a A. J. ZASINA. Studium českého jazyka a internet. In: RUSINOVÁ, E., ed. Přednášky a besedy ze XLVII. běhu Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 104–112. ISBN 978-80-210-6800-1.
• KONEČNÁ, S. Truhlářská nářeční terminologie. In: BEDNAŘÍKOVÁ, B. a P. HERNANDEZOVÁ, eds. Od slova k modelu jazyka. Sborník z 13. mezinárodního setkání mladých lingvistů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, s. 172–178. ISBN 978-80-244-3960-0.
• KONEČNÁ, S. Vzpomínka na prof. Arnošta Lamprechta (1919–1985). Universitas. 2015, č. 2–3, s. 114–115. ISSN 0230-7774.
• KONEČNÁ, S. Pojmenování tuberkulózy v českých nářečích. In: HOLUB, Z., ed. Dialektologie a geolingvistika v současné střední Evropě II. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2015, s. 80–86. ISBN 978-80-7510-165-5.
• KONEČNÁ, S. Osmdesát pět let Jana Balhara. Linguistica Brunensia. 2016, roč. 64, č. 2, s. 98–99. ISSN 1803-7410.
• KONEČNÁ, S. Stav a vývoj středomoravského nářečí horského typu. In: Sborník z 14. mezinárodního setkání mladých lingvistů.(v tisku)
• KONEČNÁ, S. Některá pojmenování rostlin v českých nářečích. In: Sborník z 16. mezinárodního setkání mladých lingvistů. (v tisku)
• KONEČNÁ, S. The Current Dialect Research into Craftsman Terminology in the Prostějov Region. In: Sborník z 17. mezinárodní setkání mladých lingvistů. (v tisku)
• KONEČNÁ, S. Problematika nářečního výzkumu v současnosti. Nová čeština doma a ve světě. 2017, 2, s. 37–41. ISSN 1805-367X.
• KONEČNÁ, S. K některým přejímkám v řemeslnické terminologii na Prostějovsku. In: HOLUB, Z., ed. Dialektologie a geolingvistika v současné střední Evropě III. Opava: Slezská univerzita, 2018, s. 149–153. ISBN 978-80-7510-279-9.
• KONEČNÁ, S. O chřadnutí aneb dyž je člověk chytlý na plúca a dlúho karhá. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 79–84. ISBN 978-80-7422-657-1.
• KOPECKÁ, T. Lexikální atlas ruských nářečí. Opera Slavica. 2019, roč. XXIX, č. 4, s. 78–82. ISSN 1211-7676.
• KOPECKÁ, T. Martina Ireinová, Petra Přadková, eds.: Obščeslavjanskij lingvističeskij atlas, serija fonetiko-grammatičeskaja, vypusk 9. Refleksy *tort, *tolt, *tert, *telt, *ort, *olt. Linguistica Brunensia. 2020, roč. 68, č. 2, s. 108–109. ISSN 1803-7410.
• KOPECKÁ, T. Lexém doktor v nářečích českého jazyka. Bohemica Olomucensia. (v tisku)
• PŘADKOVÁ, P. Вопросы культуры речи. Linguistica Brunensia. 2012, roč. 60, č. 1–2, s. 316–317. ISSN 1803-7410.
• PŘADKOVÁ, P. Отечественные лексикографы. XVIII–XX вв. Linguistica Brunensia. 2012, roč. 60, č. 1–2, s. 347. ISSN 1803-7410.
• PŘADKOVÁ, P. Керемидчиева, С., А. Кочева а Л. Василева. Еркеч – паметта на езика. София: Мултипринт, 2012. Linguistica Brunensia. 2013, roč. 61, č. 1–2, s. 250–251. ISSN 1803-7410.
• PŘADKOVÁ, P. Obščeslavjanskij lingvističeskij atlas, serija leksiko-slovoobrazovatělnaja. Bolgarskije matěrialy. Moskva, Sankt-Petěrburg, 2013. 240 s. Linguistica Brunensia. 2014, roč. 62, č. 2, s. 110–111. ISSN 1803-7410.
• PŘADKOVÁ, P. Mapa bulharských nářečí. Opera Slavica. 2014, roč. XXIV, č. 4, s. 63–65. ISSN 1211-7676.
• PŘADKOVÁ, P. Pojmenování peroutky v českých nářečích. In: BALLEKOVÁ, K., Ľ. KRÁLIK a G. MÚCSKOVÁ, eds. Jazykovedné štúdie XXXII. Prirodzený vývin jazyka a jazykové kontakty. Bratislava: Veda, 2015, s. 116–120. ISBN 978-80-224-1494-4.
• PŘADKOVÁ, P. Svědectví z nářečí a o nářečích na Slovensku. Opera Slavica. 2016, roč. XXVI, č. 1, s. 71–73. ISSN 1211-7676.
• PŘADKOVÁ, P. Obščeslavjanskij lingvističeskij atlas, serija fonetiko-grammatičeskaja. Bolgarskije matěrialy. Linguistica Brunensia. 2016, roč. 64, č. 2, s. 120–121. ISSN 1803-7410.
• PŘADKOVÁ, P. Šekli, M., ed. Med Slovani / Among the Slaves. Ljubljana: Znanstvena založba Filozofske fakultete, 2017. 83 s. ISBN 978-961-237925-4. Linguistica Brunensia. 2018, roč. 65, č. 2, s. 88–89. ISSN 1803-7410.
• PŘADKOVÁ, P. Záslužný vydavatelský počin: první knižní vydání cenné, avšak téměř zapomenuté práce o vývoji východoslovenských nářečí. Opera Slavica. 2018, roč. XXVIII, č. 4, s. 75–77. ISSN 1211-7676.
• PŘADKOVÁ, P. Měděnec, šíny a žerdka. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 101–103. ISBN 978-80-7422-657-1.
• PŘADKOVÁ, P. Není peroutka jako peroutka. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 104–106. ISBN 978-80-7422-657-1.
• PŘADKOVÁ, P. Babky a babičky pro mlsné jazýčky. Vesmír. 2019, roč. 98, č. 5, s. 316. ISSN 0042-4544.
• PŘADKOVÁ, P. Slovanský jazykový atlas. Praha: Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., 2020. Věda kolem nás, řada Prostory společné paměti, sv. 105. ISSN 2464-6245.
• PŘADKOVÁ, P. Jak jsou tvořena pojmenování kulturních rostlin v slovinských nářečích. Opera Slavica. 2021, roč. XXXI, s. 17–20. ISSN 1211-7676.
• PŘADKOVÁ, P. Užijte si červený svátky, upleťte si pamihod, žílu či dynovačku. Metro. 1. dubna 2021, s. 11.
• PŘADKOVÁ, P. Cesty české dialektologie. In: Mežkulturnoe i mežjazykovoe vzaimodějstvie v prostranstve Slavii (k 110-letiju co dňa rožděnija S. B. Bernštejna): matěrialy Meždunarodnoj naučnoj konferencii, Moskva, 12–14 okťabrja 2021 g. Moskva: Institut slavjanoveděnija RAN, 2021, s. 145–152. ISBN 978-5-7576-0459-6. DOI 10.31168/0459-6
• SPINKOVÁ, S. Zeměpisná jména v češtině – problémy při jejich tvoření a skloňování. In: RUSINOVÁ, E., ed. Přednášky a besedy z XLV. běhu Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 229–233. ISBN 978-80-210-6243-6.
• SPINKOVÁ, S. Pomístní jména na území českého národního jazyka jako (historický) pramen. Studia Slavica. 2014, roč. 18, s. 133–139. ISSN 1803-5663.
• SPINKOVÁ, S. Nový, plzeňský, 4procentní, dolní, užší, shnilý... O adjektivech v češtině. In: RUSINOVÁ, E., ed. Přednášky a besedy ze XLVIII. běhu Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Brno: Masarykova univerzita, 2015, s. 170–175. ISBN 978-80-210-7846-8.
• SPINKOVÁ, S. K anoikonymům Čtvrtě, Protičtvrtí, Tříčtvrtníky apod. na Moravě a v české části Slezska. In: BALLEKOVÁ, K., Ľ. KRÁLIK a G. MÚCSKOVÁ, eds. Jazykovedné štúdie XXXII. Prirodzený vývin jazyka a jazykové kontakty. Bratislava: Veda, 2015, s. 331–337. ISBN 978-80-224-1494-4.
• SPINKOVÁ, S. Balaton, Temešvár apod. jako jména objektů na českém území. In: FEDOSZOV, O., A. JANIEC-NYITRAI a Z. MUCHOVÁ, eds. Od počátků k současnosti (1955 – 2015). 60 let bohemistiky na ELTE. Budapest: ELTE BTK, Szláv Filológiai Tanszék, 2016, s. 295-303. ISBN 978-963-409-088-5.
• SPINKOVÁ, S. Provazce a odměrky. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 182–190. ISBN 978-80-7422-657-1.
• SPINKOVÁ, S. Soupis prací Stanislavy Kloferové. Linguistica Brunensia. 2020, roč. 68, č. 2, s. 93–103. ISSN 1803-7410.
• STUPŇÁNEK, B. Metodologie interaktivního mapového zpracování systematických gramatických struktur. Gwary dziś. 2020, 12, s. 269–279. ISSN 1898-9276.
• STUPŇÁNEK, B. a M. IREINOVÁ. Druhý život nářečí: Centrální středomoravské dialekty užívané ve veřejné komunikaci a tzv. hanácké obrození. Národopisná revue. 2020, roč. 30, č. 4, s. 317–325. ISSN 0862-8351 (print). ISSN 2570-9437 (online).
• ŠIMEČKOVÁ, M. Proteze v hospodářských příručkách 16. století. Listy filologické. 2013, 136, s. 343–363. ISSN 0024-4457.
• ŠIMEČKOVÁ, M. Protetické v- v české odborné literatuře druhé poloviny 16. století (na tisku Liber de Arte Distillandi z roku 1559). In: DUDOVÁ, K., ed. Varia XXII. Zborník abstraktov z XXII. kolokvia mladých jazykovedcov (Nitra 5. – 7. 12. 2012). Nitra: UKF Nitra a Slovenská jazykovedná spoločnosť pri JÚĽŠ SAV, 2014, s. 84–85. ISBN 978-80-558-0564-1.
• ŠIMEČKOVÁ, M. Podkrkonošské vyprávěnky. Naše řeč. 2014, 97, s. 45–46. ISSN 0027-8203.
• ŠIMEČKOVÁ, M. Basama teremtete a jiná citoslovce klení. Naše řeč. 2015, 98, s. 263–266. ISSN 0027-8203.
• ŠIMEČKOVÁ, M. Basta fidli kulatina aneb k jednomu typu interjekcí. Naše řeč. 2015, 98, s. 103–106. ISSN 0027-8203.
• ŠIMEČKOVÁ, M. Jan Hus a jeho význam pro současnou češtinu. In: RUSINOVÁ, E., ed. Přednášky a besedy ze XLVIII. ročníku Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Brno: Masarykova univerzita, 2015, s. 179–183. ISBN 978-80-210-7846-8.
• ŠIMEČKOVÁ, M. Protetické v- v pohledu kvantitativního lingvistického výzkumu. In: HOLUB, Z., ed. Dialektologie a geolingvistika v současné střední Evropě II. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2015, s. 169–182. ISBN 978-80-7510-165-5.
• ŠIMEČKOVÁ, M. Oikonyma jako prostředek pro poznání historického vývoje češtiny (aneb k výzkumu náslovného ou-). In: VALENTOVÁ, I., ed. 19. slovenská onomastická konferencia, Bratislava 28. – 30. apríla 2014. Bratislava: Veda, 2015, s. 267–271. ISBN 978-80-224-1426-5.
• ŠIMEČKOVÁ, M. Česká dialektologie – současný stav a výhledy. In: RUSINOVÁ, E., ed. Přednášky a besedy z LII. ročníku Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Brno: Masarykova univerzita, 2019, s. 261–271. ISSN 1803-5663.
• ŠIMEČKOVÁ, M. O češtině – Vánočka, štědrovka, calta aneb hodování našich předků v nářečích. Naše rodina. 2019, č. 50, s. 19. ISSN 0323-2743.
• ŠIMEČKOVÁ, M. Synchronní bádání v otázce protetického v- (výsledky a výhledy). Studia Slavica. 2019, roč. 23, č. 2, s. 69–85. ISSN 1803-5663.
• ŠIMEČKOVÁ, M. Jan Chromý: Protetické v- v češtině. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2017. 282 s. Slovo a slovesnost. 2019, roč. 80, č. 2, s. 154–159. ISSN 0037-7031.
• ŠIMEČKOVÁ, M. O slovníkářství hravě a neotřele. Linguistica Brunensia. 2020, roč. 68, č. 1, s. 103–105. ISSN 1803-7410.
• ŠIMEČKOVÁ, M. O češtině – Vylez, hastrmane, z vody, budeme plést pamihody. Naše rodina. 2020, č. 16, s. 19. ISSN 0323-2743.
• ŠIMEČKOVÁ, M. O češtině – Do nebíčka, nebo do peklíčka? Naše rodina. 2020, č. 18, s. 19. ISSN 0323-2743.
• ŠIMEČKOVÁ, M. Beleš, cviboch, trnčené koláč aneb jak se dříve hodovalo na Hané. In: RUSINOVÁ, E., ed. Přednášky a besedy z LIV. ročníku Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Brno: Masarykova univerzita 2021, s. 192–205. ISBN 978-80-210-9883-1.
• ŠIMEČKOVÁ, M. (Dis)kontinuita češtiny 16.–18. století na příkladu hláskosloví. Slavia Occidentalis. 2021, 77, 1, s. 123–133. ISSN 0081-0002.
• ŠIMEČKOVÁ, M. Dynamika kulturní češtiny 16.–18. století. Čtyři případové studie z roviny hláskosloví. Praha: Academia, 2021. (v tisku)
• ŠIMEČKOVÁ, M. Co se nedostalo do Českého jazykového atlasu: nářeční pojmenování střenky. Naše řeč. 2021, 104, s. 48–59. ISSN 0027-8203.
• ŠIMEČKOVÁ, M. Kramářské písně interdisciplinárně. Linguistica Brunensia. 2021, 69, č. 1 , s. 119–121. ISSN 1803-7410.
• ŠIMEČKOVÁ, M. K možnostem slovníku tzv. hanáčtiny. In: Sborník z konference O tradiční lidové kultuře na Hané. (v tisku)
• ŠIMEČKOVÁ, M. Anýzka, brňola, enciánka aneb pojmenování lihovin v nářečích českého jazyka. In: Sborník z konference Tradiční kulturní kontexty pití alkoholu a kouření. (v tisku)
• ŠIPKOVÁ, M. Dialektismy (nejen lexikální) ve Slovníku pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku. In: RUSINOVÁ, E., ed. Přednášky a besedy z XLIV. běhu Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 216–222. ISBN 978-80-210-5511-7.
• ŠIPKOVÁ, M.: Sekcijata po dialektologija kǎm Instituta za češki ezik. Homo Bohemicus. 2011, 2/4, s. 39–55. ISSN 1312-9252.
• ŠIPKOVÁ, M. K názvům hospod, hostinců, šenků, krčem a pajzlů. In: RUSINOVÁ, E., ed. Přednášky a besedy ze XLV. běhu Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 237–248. ISBN 978-80-210-5871-2.
• ŠIPKOVÁ, M. Možné typy nářečního slovníku. In: ČMEJRKOVÁ, S., J. HOFFMANNOVÁ a J. KLÍMOVÁ, eds. Čeština v pohledu synchronním a diachronním. Stoleté kořeny ústavu pro jazyk český. Praha: Karolinum, 2012, s. 327–332. ISBN 978-80-246-2121-0.
• ŠIPKOVÁ, M. Co je nářeční syntax? Slavia. 2013, 82, 1–2, s. 220–224. ISSN 0037-6736.
• ŠIPKOVÁ, M. Některé problémy zpracování slovesa v nářečním slovníku. In: HOLUB, Z., ed. Dialektologie a geolingvistika v současné střední Evropě II. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2015, s. 100–110. ISBN 978-80-7510-165-5.
• ŠIPKOVÁ, M. Alfred Lameli, Roland Kehrein, Stefan Rabanus, eds. Language and Space. An International Handbook of Linguistic Variation. Volume 2. Language Mapping. Part I, II. Berlin – New York 2010: De Gruyter Mouton, I, 668 s., II, 446 s. In: SIEROCIUK, J., ed. Gwary dziś. 2015, 7, s. 247–256. ISSN 1898-9276.
• ŠIPKOVÁ, M. K interpretaci pomístních jmen typu Krobotů/Pekařů les na Moravě a ve Slezsku. In: BALLEKOVÁ, K., Ľ. KRÁLIK a G. MÚCSKOVÁ, eds. Jazykovedné štúdie XXXII. Prirodzený vývin jazyka a jazykové kontakty. Bratislava: Veda, 2015, s. 316–321. ISBN 978-80-224-1494-4.
• ŠIPKOVÁ, M. Jak se kde říkalo… In: PRAVDOVÁ, M., ed. Čeština nově od A do Ž. Praha: Academia, 2016, s. 63, 67, 71, 75, 79, 83. ISBN 978-80-200-2560-9.
• ŠIPKOVÁ, M. Slovník nářečí českého jazyka: Charakteristika, vymezení, materiálová základna, výběr heslových slov. In: LIŠKOVÁ, M., V. VODRÁŽKOVÁ a Z. DĚNGEOVÁ, eds. Akademický slovník současné češtiny a software pro jeho tvorbu aneb Slovníky a jejich uživatelé v 21. století. Sborník abstraktů z workshopu konaného ve dnech 29.–30. 11. 2016 v Praze. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2016, s. 68–69. ISBN 978-80-88211-02-0.
• ŠIPKOVÁ, M. Zaniklý svět podomních obchodníků v nářečním pojmenování. Národopisná revue. 2016, roč. 26, č. 4, s. 306–315. ISSN 0862-8351.
• ŠIPKOVÁ, M. O modálních predikativech slovesného původu typu To přende, (se) patři… zbórat. Naše řeč. 2017, 100, s. 265–271. ISSN 0027-8203.
• ŠIPKOVÁ, M.: Reflection on the Dialect Dictionary. In: WANDL-VOGT, E., S. WINTERSTEIN, CH. SCHRÖDL a A. SINGER, eds. Dialekt / dialect 2.0. Langfassungen / Long papers. 7. Kongress der Internationalen Gesellschaft für Dialektologie und Geolinguistik (SIDG) / 7. Congress of the International Society for Dialectology and Geolonguistics (SIDG). Wien: Praesens Verlag, 2017, s. 307–314. ISBN 978-3-7069-0962-4.
• ŠIPKOVÁ, M. Handrláci, Gráni, hubkaři aneb stopy podomních prodejců v nářečích. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 28–54. ISBN 978-80-7422-657-1.
• ŠIPKOVÁ, M. Brabencový olej, brabeneční kopeček a brabenečný dědek. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 116–118. ISBN 978-80-7422-657-1.
• ŠIPKOVÁ, M. Kupte si volej brabantovej. In: KLOFEROVÁ, S. a M. ŠIPKOVÁ, eds. Život ve slovech, slova v životě. Procházka labyrintem českých nářečí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 119–122. ISBN 978-80-7422-657-1.
• ŠIPKOVÁ, M. K vyjadřování přibližnosti kvanta v nářečích. In: KARLÍK, P. a P. MALČÍK, eds. Svět podle Grepla: prof. Miroslavu Greplovi k devadesátým narozeninám. Brno: Host, 2019, s. 151–163. ISBN 978-80-7577-810-9.
• ŠIPKOVÁ, M. Kočébři, Bosňáci, vejcaři aneb k názvům podomních obchodníků v Slovníku nářečí českého jazyka. In: RUSINOVÁ, E., ed. Přednášky a besedy z LII. ročníku Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Brno: Masarykova univerzita, 2019, s. 270–284. ISBN 978-80-210-9298-3.
• ŠIPKOVÁ, M. The New Czech Dialect Dictionary. In: VLASIN, V. A., R. COLCIAR, D. LOȘONȚI a N. MOCANU, eds. Lucrările Celui de-al XVIII lea simpozion internațional de dialectologie. Cluj-Napoca, Editurile Argonaut și Scriptor, Societatea Română de Dialectologie. Institutul de Lingvistică și Istorie Literară „Sextil Pușcariu”, 2020, s. 241–251. ISSN 2066 4478.
• ŠIPKOVÁ, M. Na jedno aneb pozvánka na cestu po hospodách a jejich názvech. In: RUSINOVÁ, E., ed. Přednášky a besedy z LIV. ročníku Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Brno: Masarykova univerzita, 2021, s. 206–217. ISBN 978-80-210-9883-1.
• ŠTEFKOVÁ, M. Svatý Jan v pomístních jménech Moravy a Slezska. Acta onomastica. 2011, roč. 52, s. 149–159. ISSN 1211-4413.
• ŠTEFKOVÁ, M. Český jazykový atlas dokončen. Bohemica Olomucensia. 2012, 4, s. 175–177. ISSN 1803-876X.
• ŠTEFKOVÁ, M. Kámen v pomístních jménech Moravy a Slezska. Acta onomastica. 2012, roč. 53, s. 282–294. ISSN 1211-4413.
• ŠTEFKOVÁ, M. Hláskosloví v české odborné literatuře první poloviny 18. století (na materiálu příručky Gruntovní počátek mathematického umění). In: BEDNAŘÍKOVÁ, B. a P. HERNANDEZOVÁ, eds. Od slova k modelu jazyka. Sborník z 13. mezinárodního setkání mladých lingvistů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, s. 124–132. ISBN 978-80-244-3960-0.
• ŠTEFKOVÁ, M. Moravská a slezská pomístní jména ve světle dialektologie. Studia slavica. 2014, roč. 18, s. 147–157. ISSN 1803-5663.
• ŠTEFKOVÁ, M. Výzkum hláskosloví v českých praktických příručkách období baroka. In: DUDOVÁ, K., ed. Varia XXI. Zborník abstraktov z XXI. kolokvia mladých jazykovedcov (Banská Bystrica – Šachtičky 30. 11. – 2. 2. 2011). Banská Bystrica: Belianum, 2015, s. 96–97. ISBN 978-80-557-0879-9.

Při citování ze SNČJ doporučujeme uvádět bibliografický údaj v následující podobě:

Slovník nářečí českého jazyka [online]. Brno: dialektologické oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i. © 2016– [cit. RRRR-MM-DD]. Dostupné z: http://sncj.ujc.cas.cz

 

Dialektologické oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Veveří 97, 602 00 Brno
dialekt@ujc.cas.cz
Informace o dialektologickém oddělení naleznete zde.