bělina f. (bjelina, b’elina, bjelna, belina)
1 tvor bílé barvy a kráva: bjelina bila svjetlá kráva Bolešiny KT; belina říkávali naší stařenka, ale fčíl uš to neslišet Slavkovsko-Bučovicko; Malna má dvojk na roh a bjelna jedňičk Litovelsko; bjelina Novopacko, Hořicko b pes, kočka: belina Karlovice SM (Svatoňovice) 2 bot. kopretina bílá (Leucanthemum vulgare): b’elina Valašsko 3 vepřový bůček: k chlebu kúseg bjelini a bil objet Sobůlky HO 4 půda, zemina světlé barvy: vona je to tam bjelina Nečín PB (Žebrák)
→ dem. bělinka v. t.
PSJČ; SSJČ; SPJČ (BĚLINA); SPJMS (BĚLINA)
Hb