SNČJ
cahán m. (cahán, cagáň)
1 expr. vysoký, zprav. štíhlý člověk: cahán Soběslav TA 2 expr. dospívající chlapec, výrostek: s teho ogara už je taký cagáň Lhota u Vsetína VS; a máme zaz o jedného cagáňa v’ec Vsetín VS (Semetín)
Ko