bryčka f. (brička, bryčka, brčka, prička, pryčka)
cúz lehčí nekrytý osobní povoz tažený koňmi: kočí zapřách koňe do brički a vodvez bábu Zátockou domu Paseky nad Jizerou SM; pro toho vikáře dicki každej rok jeli z bričkou, to bila f Poňiklím jenna brička Poniklá SM; zapřáhli do prički Lípa nad Orlicí RK; tak sme teda hnet sedli na pričku a jeli sme Kladno KL; zapřáhne se do prički a dojede se pro ňej Nečín PB (Žebrák); jeli sme s pričkou do Dobrí Vodi Mrákov DO; vodves sem ho f pričce na dráhu Lhota pod Radčem RO; bili tři hoďini po polodňím, diš před Rútojdz zastavila prička Blata; kampak jede z bričkó? Nové Syrovice TR; g Řehořum přijedó na bričce pán falář Brno BM; v brice sem vozíl pana nadučitela do Žarošic Slavkovsko-Bučovicko; to vezli aji na pričce Lanžhot BV; na karmaše zme se voz’ili na bryčce Větřkovice OP; ňebyło soboty, co by ňebył na muzyce, ešy na kole, to na bryčce Stará Ves nad Ondřejnicí FM (Košatka); teho našiho, co zme tu mjeli, to na brčku nałožili a odjeli Kunčice pod Ondřejníkem FM; pov’es pachokoji, že ma koňa zapřiehnudz’ do pryčky Branice POLSKO; sedlauc’i ježdžum na bryčkah do kojs’c’eła Baborów POLSKO; prička Vanovice BK; brička Jindřichův Hradec JH, Uherskohradišťsko; bryčka Valašsko, Jablunkov FM; ▲ en ten tička, ti si prička, en ten tič, ti si prič Plzeňsko – rozpočítadlo
PSJČ; SSJČ
Ir