blčat nedok. (błčat, bčat, błčať), blčet nedok. (błčet, błčec’)
1 zejm. vm hořet velkým plamenem: chaupa hneď bčaa Mistřice UH; suché rožďí błčí f kamnoch Ludkovice ZL; v momenťe błčała cełá hospoda Pozlovice ZL; f púhoďiňe błčała cełá ofčýrňa Valašská Polanka VS; stodoła błči Frýdecko-Místecko 2 slabě hořet: ti mačinki nechcú hořet, enom to błčí Blatnička HO
● trámy ve vjetru błčały jak sirky Ludkovice ZL – rychle hořely
PSJČ; SSJČ
Ko