cirkl m. (cirkl, cirgl, cerkl, cyrkl, cyrkł)
1 cúz řem. kružidlo: sedlák pozná, kam vúl vús táhne, a nepotřebuje dle cirkle mít kolej zaznamenán Podkrkonoší; čoveče, tadi máš cirkl, nebudeš to přeci ďelad vod ruki Kladno KL; cirgl uživáš, gdiš chcež virobid ňeco kulatího, třeba barovó stoličku Rousínov VY; to msi hďelat cirklem Protivanov PV; cirgl Slaný KL, Sepekov PI, Olešnice BK; cirkl Budeč JH; cerkl Šumpersko; cyrkł Fryšták ZL, Lukoveček ZL; cyrkl Kelečsko, Frenštátsko, Příbor NJ 2 tvar kružnice, kruh: polena se kladou do cirkle Lípa nad Orlicí RK; hďelé to do cirkl Protivanov PV
→  cirklíček m. (cirklíček, cerklíček) dem. k 1: cirklíček Šumpersko; cerklíček Šumpersko
PSJČ; SSJČ
Př