brunčet nedok. (brunčet, brnčet, brunčeč, brunčec’)
1 vydávat bručivý zvuk: v lec’e muchy brunčum na dvože Baborów POLSKO 2 (o skotu) vydávat táhlý temný zvuk znějící jako bú, bučet: krava brunčy Hať OP 3 expr. hubovat, hněvivě vytýkat: tož jž nebrnč! Lipová PV (Hrochov); brunčet Ruda nad Moravou SU (Hostice); brnčet Rájec SU; brunčeč Opavsko
ČJA 3, 179 ((kráva) bučí)
Ir