ctít nedok. (cťit, cťet, cťiť, ččyč)
1 mít v úctě, vážit si: cťil ji jako svoje druhí šťesťí vedle sví Marjánki, která bila ťím pravím pərvňím jeho šťesťím Paseky nad Jizerou SM; cťil roďiče Chodsko; ja če naučym, kerag maš ččyč svateho Petra Bohuslavice OP; cťit Kostelany nad Moravou UH 2 předkládat hostu jídlo a pití, hostit: já ho cťila porát, abisme dostali verpšajn Poniklá SM; cťit Vanovice BK 3 expr. nadávat, spílat: cťil mňe tema nejmastňejšíma nadákama Náchodsko; já sem bela na zahraďe a slišela sem, jak vás cťel, diš přišel s práce Nové Syrovice TR; ťi ho cťile, co gdo vjeďel Císařov PR; tá ho cťiła nekřesťansky Kelečsko 4 ◘ kart. dávat karty téže barvy: cťil barvu Lípa nad Orlicí RK; cťid barv a nešvindlovat! Litovelsko
PSJČ; SSJČ
Ko