břink II interj. (břink, břynk, břiňk)
1 mor, slez označuje náhlý pronikavý ostře zvonivý zvuk: vokno huďelalo břink! Nové Syrovice TR; z ňičeho ňidz najednó cilindr břiňk, a už bilo po ňem Slavkovsko-Bučovicko; najednú cosi břink, a okno zesipané Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; a tu naraz břyng břynk, třy razy Bílovec NJ (Lubojaty); břyng břynk, začło to střylaňi Studénka NJ; a škło naraz břynk! Ostrava OV (Hošťálkovice); ◘ to enem u ňih idže třezg břynk taleřama, hrnkama, fšecko roschachařene Hlučín OP 2 mor, slez vyjadřuje úder, pád: vzál kameň a břing do vokna Slavkovsko-Bučovicko; břing mu jednu po hubje Blatnička HO; jak to dořekl, já břing ho po hubje Nové Syrovice TR; vraná břing do oja Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; neříká ňidz a břing břing ho po hubje Mistřice UH; skočył a břyng břyng ho po paščece Kelč VS (Komárovice); a naraz břyng do okna Štítina OP; una, jag byli v rozespaňu, hup, drap kulok, břing břink, a miły juž ležy na dłašce Závada OP; vzal kufku a břynk s ňu Ostrava OV (Hošťálkovice)
PSJČ; SSJČ
Ir