cit I m. (cit)
1 čes, mor psychický stav a proces odrážející vztahy člověka k okolí i k sobě: vona má taki cit, cejťi jako člojek Úlibice JC; ten chlap nemá kousíček citu f ťele Paseky PI; nemá kouska citu Jihlava JI; ten chlab neciťi, ten nemá cit Litovelsko; co nemáš citu, že to ďecko tag biješ? Blatnička HO; ten mosí nemňet citu, že ho tag odřéł Kostelany nad Moravou UH; bes kouska citu Hranice CB (Trpnouze); bes cit Boskovicko; cit Ostrožská Nová Ves UH 2 porozumění; soucit: dit s ňima nemáš cit Úlibice JC; má s ňim velkej cit Volyně ST; nemajú s tím chłapcem trochu citu Blatnice pod Svatým Antonínkem HO 3 tělesná schopnost vnímat smysly, zvláště hmatem: nemám cit f pravém palci Kostelany nad Moravou UH
PSJČ; SSJČ
Př