binec m. (binec, b’inec, b’iňec)
1 čes expr. rvačka, hádka; rámus: ten tam uďál binec Nymburk NB; tam votuť je slišet ňákej binec Přestavlky u Čerčan BN; liďički, tam vám bil binec Pacov PE 2 čes expr. výprask: rozbil vokno, bude binec Lípa nad Orlicí RK; a nechci slišet žádnej rámus, nebo bude binec Kladno KL; to bude binec! Plzeň PM; binec Sepekov PI, Sněžné ZR (Krátká) 3 cúz expr. nepořádek: diť tu neňí možná uďelať krok, jakej tu je binec Radčice JN; mňeli tam velkej binec Pacov PE; je s toho binec Přeštice PM; m’eli u ňih doma ukrutný b’inec Valašsko; binec Rájec-Jestřebí BK; b’iňec Jablunkov FM
PSJČ; SSJČ
Ko