březina I f. (březina, března, březyna, břez’ina, břeźina)
1 zejm. jzč bot. bříza (Betula): g Božímu ťelu přinesem z lesa nákí březini Mrákov DO; mám v lese ňekolig březin, zajedu si pro ňe Chodsko; jel tam ten vús ťeh březin a březinek, takoví jenom malí březinki Doudlebsko; zded bejval mústek poj tou březinou Dolní Bukovsko CB (Radonice); starej ti březini za stodolou porazil Ševětín CB; březina Klatovy KT, Plzeň PM; břeźina Třinecko 2 cúz březový les: březina Královéhradecko, Písecko; března Prostějovsko; březyna Valašsko; břez’ina Frýdecko-Místecko; břeźina Českotěšínsko
● nadavaď na březinach Frenštátsko – tam, kde to nikdo neslyší
→ dem. březinka v. t.
PSJČ; SSJČ; SPJČ (BŘEZINA); SPJMS (BŘEZINA)
Ir

březina II m. (březina)
expr. tlustý, břichatý člověk: takovej březina jeden, ten muže nejspíš kafrat Neveklov BN
Ir