cink II m. (cink, cynk)
řem. výčnělek na jedné součásti těsně zapadající do otvoru v druhé součásti, ozub: trámi bili do cinku Lípa nad Orlicí RK; to se natře lepidlem, ti cinki, a srazi se to Rousínov VY; zapadajú do seb’a cinkama Rožnov pod Radhoštěm VS; dyš tá skřýň była vječý, tak se ďełał połokrytý cynk Fryšták ZL; polovičňí cinki Volyně ST; cink Soběslav TA, Opatov TR, Prostějovsko; cynk Lukoveček ZL, Brušperk FM
Př