brána f. (brána, brana, bruna)
1 cúz široký vchod, vjezd do stavení, dvora; vrata jej uzavírající: dlóho s ňim stála hu bráne Nové Syrovice TR; mosl j vnist přet tó brán a voňi j tam křésl Roubanina BK; polňi cesta ot krchovňi brán stane se přebtečnó Výšovice PV; Znebejánkú opchod ve Slafkovje je před bránó nebo za ňó? Slavkovsko-Bučovicko; to si ďecka aňi ke schodum nesmijó stópnót, aňi g bráňe Litovelsko; a tag jag bíł ve spodňích kalhotách, tag ho vihnáł boski za bránu Vlkoš HO; ogařy zaséj nezavřeli bránu a já mám fšecky slépky v zahraďe Valašské Klobouky ZL; a tož B’etka sa dała uťekad dółu bránú Zádveřice-Raková ZL; jag je chudobinedz byvalej, toš to je taky jedna brana Lipník nad Bečvou PR; vachtař je v braňe, s fabryky ňejidz’e ňidz odňis’c’ Ostrava OV (Hrabová); brána Nový Bydžov HK, Ostrožská Nová Ves UH; brana Palkovice FM; bruna Fryštácko, Českotěšínsko; ▲ stojí pivovár mezi branama jako mládenec mezi panama Blata – část písně 2 ozdobená, zprav. dřevěná konstrukce, slavobrána a stavěná ženichovi nebo nevěstě jako symbol přechodu mezi starým a novým životem: minulej tejden stavjeli bránu Miksovi a teť Kázeckej Lažiště PT; dávaj šraňk, nebo brána se staví Dobronice u Bechyně TA; ďelad bránu Jihlava JI (Henčov); držed bránu Třešť JI b stavěná při jiných slavnostních příležitostech, např. o primicích: ďefčata ďeajú na bránu rúže Vnorovy HO 3 hut. vstup do šachetního nádvoří: brana Ostrava OV (Moravská Ostrava) 4 ◘ dětská hra: ďočata hráli zlatá brána vodeřená Náchodsko 5 označené místo, na které se útočí při míčových nebo jiných hrách: brána Kostelany nad Moravou UH 6 druh poklopce u pánských kalhot: zapňi si brán Litovelsko
● bijd za bránou sjeta Mrákov DO – zemřít
→ dem. bránečka v. t.
PSJČ; SSJČ; SPJČ (BRÁNA); SPJMS (BRÁNA)
Ši