bůta I f. (búta)
obuv a zč domácí, zprav. vyšší, teplá, plstěná; bačkora: a já sem tám bútu na noze míla hodňe velkú a hadri a tám sem vokopávala, proto se mi to nehojilo Postřekov DO; dali se punčoški a búti Stráž DO; v bútách mi to ešťe de, ale jiní vobuťí uš mňe tlačí Chodsko; v zimňe dřevaři nosili búti slamňení, robení ze slámi Přeštice PM; musim míd búti Plasy PM; žena mi koupila búti na jarmarce Šťáhlavy PM; nechoď do bláta! Našlapeš si búti Břasy RO; pro starího človjeka je nejlepší seďet u kamen v bútách Břasy RO (Vranovice) b podšitá punčocha: búta Poleň KT c hadrový obal koni na kopyta, aby nedělal hluk: búta Švihov KT (Kokšín)
● přede kohoutovi na búti Chodsko – (o přadleně) nedovede upříst tenkou, stejnoměrnou nit
PSJČ; SSJČ; ČJA 5, 125 (bota)
Ši

bůta II m., f. (búta)
expr. nesmělý, neprůbojný člověk: diť je to taková búta Přeštice PM; búta Česká Kubice DO
● je jako ta búta Lužany PM (Zelené) – je nemotorný
Ši