božátko I n. (božátko, božatko)
1 vm, slez expr. tvor hodný politování, ubožák, chudáček: je to také małé božátko Lhota u Vsetína VS; božatko, na tebe zapomjéli! Hodslavice NJ; tak co s tym džečem, božatkem? Tuž zmy to, vatu temu navinuli na ušy, aby temu błanky ňepopukały Mokré Lazce OP; Ančine dz’ec’o je jakes’i ňimocne, božatko małe Raškovice FM; tak’i božatko kocurka žeh vyćunga z vody Třinec FM; uňi božatko zastali Třinec FM (Dolní Líštná); božátko Kelečsko, Valašsko; božatko Štítina OP, Jablunkov FM; syneg božatko Třinec FM (Bystřice) 2 zosobnění psotníku, představa zlého ducha sídlícího v lidském těle a způsobujícího psotník: božátko Žiželice KO
→  božátečko n. (božátečko, božatečko) expr. dem. k 1: božátečko, co sa ťi přyhoďiło? Liptál VS; co vřeščý ten fagan? Ale klubú sa mu zuby, božátečko małé Rožnov pod Radhoštěm VS; ty božátečko naše, už nemáž mamjenky Kelečsko; božatečko Hodslavice NJ, Frenštátsko, Štítina OP   božátenko n. (božátenko) expr. dem. k 1: poť, pofúkám ťi to, božátenko moje malučké Lhota u Vsetína VS
Ši