cukrář m. (cukrář, cokrář, ckrář, cgrář, cukroř)
1 kdo vyrábí nebo prodává cukroví: ti cukráři ti velkí plechi naronali tam k ťem dveřim Držkov JN; pozďejc začali prňikáři taki ďelať cukrovi a začalo se jim řikať cukráři Vysoké nad Jizerou SM; tam zrona cukrář nejňi, co ti řikáš, to je kjeťinář Úlibice JC; budu se učit cukrářem Martinice v Krkonoších SM; u kostela postavili boudi cukráři a perňíkáři Blata; Tónek Sprnéch je ckrářem Litovelsko; prvňí cukrář u náz był nejakej Tvrdoň Kelečsko; cokrář Žďár BK; cgrář Boskovicko; cukrář Lipová PV (Seč), Kostelany nad Moravou UH; cukroř Jablunkov FM 2 diabetik: je mňe líto, já to nesmim, já sem cukrář Kladno KL
● kluk vileťel jak cukrář Brandýs nad Labem-Stará Boleslav PY – o překotném porodu; bázliví vimás jako cukrář Štěkeň ST – rychle odešel; ti koňe se do toho zapali a vijeli sme jako cukráři Paseky PI – snadno a rychle
→ přechýl. cukrářka v. t.
PSJČ; SSJČ
Př