břemíčko n. (břemíčko)
1 zč čtverhranný kus tkaniny svázaný za protilehlé cípy a naplněný věcmi, trávou apod., ranec: vorundij si ňekam to břemíčko Mrákov DO; Tranofskij Šalamoun tekí do nedávna choďil z břemíčkem Chodsko; koledňící nosí břemíčko na dari Chodsko; Žid z břemíčkem příde a sebere ťe Chodsko – říká se neposlušnému dítěti; vezme si ti klacki z lesa na břemíčko Lužany PM (Zelené); nes ňákí břemíčko Řenče PM (Libákovice); břemíčko Blížejov DO (Lštění) 2 ozdoba hlavy provdané ženy: břemíčko Plzeň PM
PSJČ; SSJČ; ČJA 3, 106 (ranec (trávy)); SPJČ (BŘEMÍČKO)
Ir