bědákat (se) nedok. (bjedákat (se), bedákat, b’edákať)
zejm. vm hlasitě projevovat žal, naříkat: ona se bjedákala, jak má málo peňes a jakej je ten její ras Doudlebsko; na pohřbje nad ňem bjedákala, ale v duchu mňela radosť, že už ji umřél Slavkovsko-Bučovicko; negdo bjedáká, že sa mu máo uroďio Břeclavsko; bjedákáš, jag dibi sa ťi dovíjag zle védo Velká nad Veličkou HO; ďeda velice bjedákali, že jím uhinúło prasa Blatnička HO; co tag bedákáš? Mlč! Ježov HO; bjedákaa, že í skapa koza Mistřice UH; bes přestáň b’edákała, na ulidz by nebyła šła o žyvý sv’et Zlínsko; b’edákał nat smrťú sfojeho ďecka Lhota u Vsetína VS; bjedákat Varvažov PI
Hb