borka I f. (borka, burka)
1 bot. borovice (Pinus): vzál tam jednu borku Uhřice HO; borka Blovice PM, Třebíčsko; burka Tišnovsko; borki Vojtěchov CR (Lísek) 2 borový les: burka Lípa nad Orlicí RK 3 šiška jehličnatých stromů: šiškám se říká borki Jemnice TR; Tóňičko, dones mi s kulňičke trocho borek Nové Syrovice TR; borka Polička SY, Domažlicko, Rosice BO
PSJČ; SSJČ; ČJA 2, 70 (borovice); ČJA 2, 73 (šiška); SPJČ (BORKA); SPJMS (BORKA)
Ši

borek II m. (borek), borka II f. (borka)
1 jč, čm ručně vytěžený hranol rašeliny užívaný k topení: borki, to začnem ďelat f kvjetnu dicki. Diš uschnou trošíčku, tak se zas ti borki pag dávali do ťech kopek Zálší TA; jednou, takle diš píchali borki, stojíme f tej černej kaši Borkovice TA; jdeme na borki, na Blata Veselí nad Lužnicí TA (Horusice); viďel sem tu borku f Ťeškím Rapšach JH; šraňkovad borki Soběslav TA; borki Dívčice CB, Hatín JH (Jemčina), Počátky PE; borka Mysletín PE 2 rašelinitá půda: borka Mysletín PE
PSJČ; SSJČ; SPJČ (BORKA); SPJMS (BORKA)
Ši

borka III f. (borka)
zejm. čes zkorkovatělá odumřelá kůra povrchu kmene, větví a někdy i kořenů: borka Žamberk UO, Blovice PM, Račice-Pístovice VY
Ši