břicháč m. (břicháč, břícháč, břocháč, břcháč, břucháč, břuchač, břuchoč, bžuchauč)
1 cúz expr. tlustý, břichatý člověk: poslali mňe s ťim k takovemu břicháči Nečín PB (Žebrák); choďí za ňí ten známej břicháč Havlíčkův Brod HB; fčíl je z ňeho břucháč takové stokilové Slavkovsko-Bučovicko; to był břucháč, syn jeho jag žyngla Kelečsko; tyn bžuchaudž aňi ňeporadz’i uňis’c’ svojeho bžucha Baborów POLSKO; břicháč Vysoké nad Jizerou SM, Soběslav TA; břícháč Nymburk NB; břocháč Tišnovsko; břcháč Boskovicko, Prostějovsko; břuchač Štítina OP; břuchoč Český Těšín KA (Mosty); ◘ břuchadž břuchaty Hlučínsko 2 expr. malé dítě: břicháč Uherskohradišťsko 3 expr. obyvatel města, měšťan: břucháč přinde z mňesta na ďeďinu a ďelá ze sebe chitrího Slavkovsko-Bučovicko
→  břicháček I m. (břicháček) expr. dem. k 2: břicháček Hořovice BE
PSJČ; SSJČ; SPJČ (BŘICHÁČ)
Ir