cosik I pron. (cosik, cosek, cosk, cos’ik, cosyk, cošik, cošyk, cusek)
mor, slez neznámo co, něco: cosk si šeptala Lipová PV (Seč); mám cosig ďełat, a nevím co Blatnička HO; su ešče cosig dłužen Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; cosik f tem mosí bit Uherskohradišťsko; ďecka, cosyk sem vám kúpiła Lhota u Vsetína VS; cosyk sem o tem onehdá słyšéł Rožnov pod Radhoštěm VS; je tam cosyk Lipník nad Bečvou PR; cosyg by vypił Holasovice OP (Štemplovec); to był jeden řezňik, a taky zbankroceny, tuš tag hledžeł cosyg uchyčyč Opava OP (Komárov); tag ja čy o tym cosyk povim Kravaře OP; chčeł teš cošyk najišč pro sebe Ostrava OV (Petřkovice); cusek Blanensko; cosek Výšovice PV; cosik Sušicko, Mistřice UH; cosyk Černotín PR, Frenštát pod Radhoštěm NJ, Frýdlant nad Ostravicí FM (Lubno); cos’ik Ostrava OV (Hrabová); cošik Jablunkov FM
● zaz m přejelo cosk přez nos Ohrozim PV – něco se mu nelíbí
Př