brumlat nedok. (brumlat, brmlat, brumlať, brumlac’)
1 zejm. čes hubovat, hněvivě vytýkat: brumlá u toho Karlovice SM (Svatoňovice); táta bude brumlat, že zas chceš peňíze Nové Město nad Metují NA; pořád brumlá Malíkovice KL; nebrumlej mi tu! Žinkovy PM; brumlá, ale dobrág je to vot kosťi Chýnov TA; přestaň brmlat Lipová PV (Hrochov); brumlat Bílá Třemešná TU, Roudnice nad Labem LT, Jihlava JI; brmlat Náklo OL; ▲ ešťe mňe nemáš, huš na mňe brumláš Chodsko – část písně 2 odporovat, odmlouvat: ďeťi brumlaji Budeč JH; brumlat Hronov NA, Kutná Hora KH 3 mluvit sám pro sebe, zprav. hněvivě: ňeco brumlal Karlovice SM (Svatoňovice); won ďeda, co wostal sám, furt si pro sebe ňeco brumlá, jako bi se hádal s ňekím, ale moc rozumňeť mu neňí Radčice JN; smyka za sebu travňicu za oba konce a cos’i přet sebe brumla Ostrava OV (Polanka nad Odrou); brumlat Lípa nad Orlicí RK 4 (o malých dětech) vydávat slabý kňouravý zvuk, vrnět: brumlat Volduchy RO 5 též neos. vydávat bručivý zvuk; hřmět: zdálki už brumlalo a co chvíli šňáplo Podkrkonoší; ▲ naše bába říkala, jak ta mráka brumlala: Hdepa je ta voktábňice, habich jí strestala! Mrákov DO – říkadlo
PSJČ; SSJČ
Ir