čichnout I dok. (čichnout, čichnót, čichnuc’, čuchnout, čuchnót, čchnót, čuchnút, čuchnouť, čuchnúť, čuchnuť, čuchnuč, čuchnyč)
1 cúz čichem ohledat, přivonět: Marjánce ženckí votřeli vobličej, kaprál ji dal čuchnouť močku s fajfki a muskí ji dali klútnouď žitní Paseky nad Jizerou SM; dám jí čuchnout Říčany PY; dij mi čuchnout ke kitce! – Čuchňi si! Chodsko; čuchňi k té flašce, co je v ňi Slavkovsko-Bučovicko; toto vám strašňe voňi, Pepine, čchňi! Cholina OL; na, čuchňi si k chebzu Pozlovice ZL; čuchňi sy ke kfítku Kelečsko; šak sy čuchňi, dyž ňevjeřyš, že to smrďí Hodslavice NJ; čuchnút Ostrožská Nová Ves UH (Chylice); čuchnúť Valašsko; čuchnuť Frenštát pod Radhoštěm NJ; čuchnuč Štítina OP; čuchnyč Jablunkov FM 2 expr. dopátrat se, dozvědět se: jak kery čichnuł, že je na předoj Dobrá FM 3 expr. trochu poznat, obeznámit se: k práci aňi nečuch Vysoké nad Jizerou SM; von si mislel, že diš trochu čuchne k ňečemu, že budou snat fšichňí před ňím padat na zadek Kladno KL; ješťe k tomu aňi nečich, a uš se naparuje Plzeň PM; sotfá čichl trochu g řemeslu, uš se ďelá chitré Slavkovsko-Bučovicko 4 expr. krátce někde pobýt: v neďeli dou ňekerí liďi do kostela jen tak čuchnout a za chvíli dou hned zaz ven Kladno KL
● sotva čuchnul k péři, uš chrňí Hostivice PZ – usnul hned po ulehnutí; čuchňi si, smrďí krchovem Brťov-Jeneč BK, chcež na hb? Čchňi si! Senice na Hané OL (Odrlice) – výhrůžka doprovázená pozvednutím ruky zaťaté v pěst; nedala mu aňi čuchnouť Záhoří SM (Dlouhý) – nic mu nedovolila
PSJČ; SSJČ
Km