číji I adj. (čiji, čyji)
slez patřící někomu jinému, cizí: za čyju vinu Hrabyně OP; čiji Palkovice FM
● ty rat čyjima rukoma hada chytaš Ostrava OV (Hošťálkovice) – máš se dobře cizí zásluhou, bez vlastního přičinění; svojo drž a čyjeho se ňechytaj Štítina OP – starej se o vlastní, ne o cizí; svojigo ňedum a čijigo ňechcym Jablunkov FM – chráním si své, netoužím po cizím; gdo po čiji z rynkum, to djobo po jego z vozym Jablunkov FM – kdo se zmocňuje cizího, přijde o vlastní; ňemaš koňa svojeho, slizaj s čyjeho Opavsko, spředy grabňi do svojej kapce, potem do čyjej Opavsko – nejvíc se spoléhej na vlastní síly, ne na pomoc druhých; spředy zametač přet svojum šyňum, a potem přet čyjum Opavsko – je třeba si všímat nejprve svých nedostatků a pak teprve cizích; lechko dovac’ s čijiho Frýdek-Místek FM – s tím, co není naše, se zachází méně šetrně
Km

číji II pron. (čiji, čyji)
slez čí: hospodařyš, a ňeviš, na čyjim Hlavnice OP; otkadž je, čyja je, kaj přyšła, kerak fšycko? Ona ňic! Hlučín OP; čyja šy je? Ostrava OV (Hošťálkovice); čije je to obili? Ostrava OV (Závada); čiji Palkovice FM, Jablunkov FM
Km