činčí I n. neskl. (činčí, činči)
zejm. svč dět. pěkná věc: koukej, Pepičku, činčí a ďelá cink, cink! Železný Brod JN (Jirkov); neplač, wem si todle činčí a hraj si s ňim Radčice JN; no, máž heskí činči Držkov JN; t máš činči Protivanov PV; činči Náchodsko, Zábřeh SU
PSJČ; SSJČ
Km

činčí II n. (činči)
osekané nebo opadané části stromů a drobné větvičky, klestí: činči Budeč JH b jehličí: činči Jemnicko
Km

činčí III adj. (činčí, činči)
dět. pěkný, hezký: je panáček činčí? Radčice JN; ach, to je činčí, takoví krásňe zelinkaví Jilemnice SM; to je činči Lhota Rapotina BK; činči Hronov NA, Smrk TR; činčí Cetechovice KM
● navrch činčí, vespot svinčí Velký Bor TA – o nedbalé práci
Km

činčí IV interj. (činči)
dět. vyjadřuje libost, obdiv: jé, činči, to je pjekná hrška Vanovice BK
PSJČ; SSJČ
Km