činek m. (činek, čínek), činka f. (činka, čínka, šinka)
zejm. čes tkalc. součást ručního tkalcovského stavu, dřevěná laťka sloužící k rozřazování nití v osnově: činka bila mezi válem a hadlafi Stará Paka JC (Brdo); činki sou dje pároki a jenna klepelka Benecko SM (Horní Štěpanice); činki u stavu vedou přízi Pecka JC; abi se vlákna do sebe nepletli, k tomu sloužej činki Litomyšl SY; vrazej se činki, jeden pár ňíťich příde pot čínek a jeden pár nat čínek Kladsko; ve vosnovje bili činki a ti se při tkaňí posunovali, abi se vosnova nekrouťila Přeštice PM; činek Náchodsko; pároví činki Želiv PE; činka Volyně ST, Prachatice PT, Jindřichův Hradec JH; šinka Frenštátsko; ◘ rázová činka Kladsko; rázová čínka Mistřice UH
PSJČ
Km