čárka f. (čárka, čálka)
1 dem. k čára I 1: čárka Boskovicko 2 dem. k čára I 3: prostředňí čárka na dlaňi znamená dlouhej život, krátká čárka krátkej život Herálec ZR 3 znaménko nad písmenem označující délku samohlásky; interpunkční znaménko: voňi pré se zmélili s tó čárkó, misto návratka tak pré se to přebije na vrátka Jaroměřice nad Rokytnou TR (Příložany); čárka Křivoklát RA 4 lesní cesta: čárka je roňe Vysoká nad Labem HK 5 hranice: ďelať vot kříšku k čárce Zásada JN 6 stará délková míra, 1/12 palce, tj. 2,195 mm: čárka Valašsko 7 úzká mezera: neotviré, je tam viďet čárkó Cholina OL 8 expr. ženské přirození: zas maj s čárkou, a voňi bi tak ráďi viďeli ňeco s uzlíčkem Třebívlice LT; čárka Karlovice SM (Svatoňovice) 9 chlebová šiška ze zbytku těsta se solí a kmínem: čárka Kdyně DO; čálka Kdyně DO 10 střenka: muj nuš míl pjeknou švestkovou čálku Domažlice DO; čálka Mrákov DO
● ale že za ňí neručí aňi čárku Hrachoviště – ani trochu, vůbec
PSJČ; SSJČ
Či

čálka f. (čálka, čárka)
1 střenka nože nebo vidličky: muj núš míl pjekní švestkoví čálki Domažlice DO; čálki bijvali košťení nebo ze šveskovího dřeva, nehdi viřezávaní Chodsko 2 šiška chleba ze zbytku těsta, se solí a kmínem: čálka Kdyně DO; čárka Kdyně DO
Kn