čítat I nedok. (čítat, čítať, čitať, čýtať, čytať, čitac’, čytac’, čitać, čytać, čitač, čytač, čítac)
1 nás. k číst 1: babička čítala v neďeli votpolenne List paňí a ďívek Loužnice JN; čítal f kňihách Mělník ME; stařenka čitaju f kňiškach Frenštát pod Radhoštěm NJ 2 vm, slez vnímat zrakem něco napsaného nebo tištěného, chápat smysl toho, popř. to reprodukovat hlasem, číst: ďedáček čítali staré gronigi Blatnička HO; opčas si čícu f kalendáři Pozlovice ZL; čýtaj ňe chvílu nahłas Valašská Polanka VS; ďecka rády čýtajú kňíšky o zbojňíkoch Liptál VS; čýta sem kňihu Hodslavice NJ; ja sem uš to čytał v novinach Březová OP; ňečytaj furt! Opava OP (Kateřinky); ja uš sem stara, ja už bez bryli ňemožu čitac’ Ostrava OV (Hrabová); to už umiš, co c’i třeba, umiš pisac’, čitac’, študovadz’ ňepujdz’eš Janovice FM; Karlička ve škole čice pjekňe, ale pisadz’ modz ňeumi Raškovice FM; čitum z v’elkum b’idum Horní Tošanovice FM; tata čito ty gazety pu dňa Třinec FM; čítac Žítková UH; čytac’ Větřkovice OP; čytať Rybí NJ; čytać Hať OP; čitač Jablunkov FM 3 zaříkávat: jedna Hrozenkovjanka čítała na svojeho otsúdzenca Starý Hrozenkov UH 4 ◘ expr. dělat výčitky, kárat, hubovat: četka Filomena hnet čytali strykovi levity, aby napodruhe za posviceňi podžekovali Opava OP (Kateřinky)
PSJČ; SSJČ; ČJA 4, 287 (čtu 1. os. sg. ind. préz.); ČJA 4, 390 (četl příč. min. sg. m.)
Km