čtát nedok. (čtát)
část. zč vnímat zrakem něco napsaného nebo tištěného, reprodukovat to hlasem, číst: hajť se ďítki učí počtát, čtát, psát Trhanov DO; chlapec čtá Újezd DO; čtám fšecko Mrákov DO; čteš? – Čtát, to čtu moc, já su huš ňeco přečtál. Hu nás šickí ráďi čtáli Chodská Lhota DO; bestoho že si to teki čtal, vo Lomikarovi! Chodsko
→  čtávat nedok. (čtávat, čtávať) nás.: čtával sem v zimňe hijtákom Chodsko; vpodoboval si j jak čarodeňic, o jakéch se čtává f pohátkách Výšovice PV; staříčeg ráďi čtávajú kalendáře Uherskohradišťsko; náš taťinek kolikráť čtávali přy sv’íčce do rána Vsetín VS (Jasenka)
SSJČ; ČJA 4, 287 (čtu 1. os. sg. ind. préz.); ČJA 4, 390 (četl příč. min. sg. m.)
Ši