čásnout dok. (čásnút, časnút, čásnúť)
1 vm uhodit, udeřit, švihnout: čásnu ťe tím bičem Cetechovice KM; čáséł ho po hłavje a biło po ňem Velká nad Veličkou HO; kráva ho čásła ocasiskem Blatnička HO; čás ho okleščkem Mistřice UH; jednu mu čásł a býł pokoj Luhačovicko; že ťa čásnu tú palicú! Lhota u Vsetína VS; čásňi nečým po tych čásłafkách, oprubujem, esli sú zrałé Rožnov pod Radhoštěm VS; časnút Zádveřice-Raková ZL 2 ošidit: neprodávaj ti hoďinki, čásł bi ses Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; ti ses s ťím senem čásł Blatnička HO
Či