SNČJ
čistota f. (čistota, čstota, čystota)
1 čes, mor vlastnost toho, co je bez špíny, bez skvrn: mi sme mňeli čisto ve chlívje, diš se kozám dala čistota, tak k nám honňe choďili z Visokiho pro mlíko Vysoké nad Jizerou SM; tak se na to celej kale umil, abi doktor neřek, že bratrouchoskej šenkíř nedərží na čistotu Paseky nad Jizerou SM; podlaha se jen svíťila čistotou Stehelčeves KL; fšecko se čistotou jen blejskalo Lišov CB (Velechvín); na čstot si modz nepotrpi Lipová PV (Hrochov); řezňik kchá, kóři př tem, to má bét čstota? Cholina OL; najprv uďeáme čistotu Hrubá Vrbka HO; baňki mosí držet f čistoťe Kobylí BV; na čistotu mamňenka velice bedlili Brumov-Bylnice ZL (Brumov); na čystotu modz nedržyjou Kelečsko; bečky musá byď vypařené, jag néňi čystota beček, je konec Lešná VS; čistota Křivoklát RA, Kostelany nad Moravou UH; čstota Boskovicko 2 panenský stav, panenství: Mařenku připravil vo čistotu Lípa nad Orlicí RK; čistota Kladsko
● čistota je púl zdraví Herálec ZR – dodržování hygienických zásad podstatně přispívá ke zdraví; umazanej mluví nejvíc vo čistoťe Jičín JC – provinilý odvádí pozornost jinam; čistota słuší ťełu aj duši Uherskohradišťsko – člověk má být nejen tělesně čistý, ale také poctivý
PSJČ; SSJČ
Km