čisto II adv. (čisto, čistu, čsto, čysto)
1 cúz k čistý 1: diš voňi sokolňičili, bilo fšude čisto Loužnice JN; mi sme mňeli čisto ve chlívje Vysoké nad Jizerou SM; chce miť fšude čisto a vimito, abi mňela fšude čisto celej rok Paseky nad Jizerou SM; me sme si to veklíďili pu ňich, hočisťili, ale voňi tam viďeli čistu, zas tam přišli Lažany BK; je tad čsto Lipová PV (Hrochov); má tam dicki čisto Dubňany HO; Hermelina, ta cyganka, chodžy čysto Ostrava OV (Hošťálkovice); čysto Vsetínsko; čisto Jablunkov FM 2 pouze, jen: jedyn ofčor byvo, co syr rob’i, a jedyn, co čisto ofce pos Dolní Lomná FM; čsto červené Lipová PV (Hrochov)
● na dvoře čisto just jako f sedňici Blata – velmi čisto, uklizeno; je mezy ňima čysto Ostrava OV (Hošťálkovice) – udobřili se
PSJČ; SSJČ
Km