čišet nedok. (čišet, čišeť, číšeť, čušet, čušec’), čišit nedok. (čišít, čišiť)
1 čes nepříjemně vanout, foukat: jen to tam číší Karlovice SM (Svatoňovice); to wite, netopí se tu, a tak tu ze šech koutu čiší zima Radčice JN; diš sme visaďili vokna, to to bude čišet Kladno KL; vítr čuší Zlosyň ME; na vršku to čišílo Chodsko; vokolo ťih voken to čuší Horažďovice KT; čišiť Radčice JN; čišet Křivoklát RA, Štěkeň ST 2 běžet, utíkat: huš sem cíťil, jak mi pot vifstává na ťele, chlape, to sem čišíl Chodov DO; zvrs to a čišíl demú Mrákov DO; čišet Plzeň PM 3 být patrný, být vidět: závizd z ňej jen jen číší Karlovice SM (Svatoňovice); pijcha z ňeho čiší a čišíla z ňeho už dávno Chodsko; s teho čuši złodz’ej Ostrava OV (Hrabová) 4 být cítit, páchnout: čišíla z ňij kořalka Chodsko
● čišíl, karak mu nohi stačili Tlumačov DO – utíkal velmi rychle; uš to čiší ze strňíšťat Stachy PT – ochlazuje se, nastává podzim
PSJČ; SSJČ
Km