čtnout nedok. (četnout, čtnút, čtnúť, čnúť, čnuť, čnúc, čnuc’, čnuč, čmuc’)
zejm. vm, slez číst: nechce se mi četnout Postřekov DO; nevjém čnúc Starý Hrozenkov UH; čtnúa sem to gdisi f kalendáři Mistřice UH; toš poť, Jaňíčku, budeme čtnút, co sa nám zjaviło Brumov-Bylnice ZL (Brumov); co p’ekného čneš? Liptál VS; umíž uš čnúť? Lhota u Vsetína VS; no, copak ste sy nefšýmł, jak čtnúł Ščaglíg v ďejeprav’e? Valašsko; ňeum’uł aňi kňišku vzadz’ do ruk, ňi tak čmuc’ Palkovice FM; čtnu Ostrožská Nová Ves UH (Chylice); čnu Velké Karlovice VS; čnete Příbor NJ; čnúť Halenkov VS, Zubří VS; čnuť Rybí NJ, Frýdlant nad Ostravicí FM; čnuč Pustějov NJ; čnuc’ Petřvald NJ
ČJA 4, 287 (čtu 1. os. sg. ind. préz.); 4, 390 (četl příč. min. sg. m.)
Ši