což I pron. (což)
1 jč tázací; co, copak: chvilku sem seďel a babjička, to bila jako žeňina máma, povídala: Coš chceš? Brloh CK (Rojšín); helejte, coš je jí, že fur plače? Drahotěšice CB; Pepíku. – Coš? Ševětín CB; což zvostane ve vsi pot pukličkou? Blata 2 připojuje zprav. poznámku, dodatek k obsahu předchozí věty: voňi s ňima ale přijeli dva vojáci ňemeckí, což bilo horší Jirkov CV; naše starostlivá maminka mrkla na taťínka, což znamenalo: Máš rozum, Jozef? Blata
PSJČ; SSJČ
Př