což I pron. (což)
1 jč tázací; co, copak: chvilku sem seďel a babjička, to bila jako žeňina máma, povídala: Coš chceš? Brloh CK (Rojšín); helejte, coš je jí, že fur plače? Drahotěšice CB; Pepíku. – Coš? Ševětín CB; což zvostane ve vsi pot pukličkou? Blata 2 připojuje zprav. poznámku, dodatek k obsahu předchozí věty: voňi s ňima ale přijeli dva vojáci ňemeckí, což bilo horší Jirkov CV; naše starostlivá maminka mrkla na taťínka, což znamenalo: Máš rozum, Jozef? Blata
PSJČ; SSJČ
Př

což II adv. (což, cuž)
1 proč: cuš tak plačeš a nařykaš? Mokré Lazce OP; coš? Stachy PT 2 ▲ jak: coš mji bolí srďíčko Chodsko, ach, coš je to heskí Chodsko – část písně
PSJČ; SSJČ
Př

což III part. (což, cuž)
1 vyjadřuje obdiv, hodnocení; copak: no, coš vo to, radu bich vjeďal Jablonec nad Jizerou SM; coš to, coš vo to Chodsko 2 namítací; copak: což jednasedumdesátka je neco? Blata; což mam psy hubu?! Frenštát pod Radhoštěm NJ 3 odmítací; kdepak: ale cuš, syn strašňe ňeby rot Třinec FM
PSJČ; SSJČ
Př