čkat (se) nedok. (čkat (se/sa), čkať se, čkac’ (sa), čkać śe, čkač (se))
1 zejm. již. vm, slez též neos. škytat: čkalo mňe fčerá, a tata se opravdu vráťíl z vojni Slavkovsko-Bučovicko; čká se mňe, mslim sem se přejedl Přemyslovice PV; čká sa Blatnička HO; čká sa ňe Uherskohradišťsko; mi se čka, gdosyg mje spomina Štítina OP; mi se čka Ostrava OV (Hošťálkovice); dej mi cośika na p’ići, bo śe m’i čko Třinec FM; dňos sa m’i dycky čka, mus’e m’a hdo spom’inac’ Branice POLSKO; čkat sa Vnorovy HO; čkat Ostrožská Nová Ves UH (Chylice); čkac’ Frýdecko-Místecko; čkač Jablunkov FM 2 neos. vypouštět hrdlem žaludeční plyny, říhat: ňenažer se, to se čy ňebudže čkač Březová OP 3 též neos. mít na něco chuť, toužit po něčem: ja, diš fčíl néňi réže, čká se nám po ňi Slavkovsko-Bučovicko; cosi mu čká Slovácko; čká sa mňe po nečem Vlkoš HO; furt sa mu cosi čká Uherskohradišťsko; čkat Ostrožská Nová Ves UH (Chylice)
Km