čaučit nedok. (čaučiť)
1 expr. hloupě mluvit, žvanit: nečauč, sou to sami blechti! Loužnice JN 2 expr. hledat: čaučiť Radčice JN 3 expr. být vzhůru, když ostatní spí; vyrušovat: jen stávej, nemusíš večír čaučiť a budeš ráno vispalej Železný Brod JN (Jirkov); má miť nálek, tak uš po dje noci čauči Loužnice JN; co čaučíš, je tepru pjet ráno a ti uš vješíš prádlo! Radčice JN
Či