čepel I m. (čepel, čepejl, čepijl, čapejl), čepel II f. (čepel), čepele n. (čepejle)
1 zejm. jzč ostrá část nástroje: čepel Sedlčany PB, Horažďovice KT, Vodňany ST; čepejle Karlovice SM (Svatoňovice), Pecka JC; čepijl Chodsko; čapejl Mrákov DO 2 část. čes hrnčířský nástroj: tovariš používal čepejl Červený Kostelec NA; podej mi sem tu čepel! Přeštice PM; mňeďení čepel Lípa nad Orlicí RK; čepejl Mrákov DO; čepel Sepekov PI 3 oko pro násadu u nářadí: do čepejle se narazí násada Vyskeř SM
→  čepelka f. (čepelka) dem. k čepel II 2: čepelka Proseč pod Ještědem LB, Sepekov PI
PSJČ; SSJČ
Či