čepek m. (čepek, čépek, čápek, čopek)
1 zejm. mor zátka do láhve nebo sudu: schází mňe do flaški čepek Slavkovsko-Bučovicko; ale ten čepek, no bude ho vitahovat Hodějice VY; nezapomeň namočt t čepk Protivanov PV; hajť ťe tan dá do té flašk nejaké čepek Malé Hradisko PV; čápek u sudu Horní Bělá PM; čepek stř. Morava, Čejkovice HO, Uherskohradišťsko; čépek Sobůlky HO; čopek Mosty u Jablunkova FM 2 korunkový nebo šroubovací uzávěr láhve: čepek Rájec-Jestřebí BK, Prostějovsko 3 tech. část hřídele uložená v ložisku tak, aby se mohla otáčet, osa; součást ke kloubovému spojování různých částí: namaš čápeg hu trataru, habi to tag nevrzálo Chodsko; čápek Koryta PM; čepek Kelečsko 4 truhl. výstupek na jednom ze spojovaných kusů dřeva zasahující do dlabu druhého kusu: čápek Chodsko 5 krční mandle: má spadnutej čápek Hvozd PM; f kyrku spadły mu čopky, třeba ih zdv’ihnuc’ Branice POLSKO; čepek Vanovice BK, Valašsko 6 kuželovitý zadní výběžek měkkého patra, čípek: vodevři pusu, ajť je ťe viďet čápek Přeštice PM; pálilo mu u čápku Velký Bor KT; von strká tu žíci tag daleko, že mu to de aš k čápku Paseky PI; voteklej čápek Horažďovice KT 7 vráska: vistouplej čápek Poleň KT 8 uschlý zbytek květního kalichu na malvicích, bubák: čepek Větřkovice OP
→  čepeček II m. (čepeček) dem. k 1: potřeboval bh nejaké čepeček k té sklinejce Protivanov PV
PSJČ; SSJČ; ČJA 2, 9 ((bubák) uschlý zbytek květu na spodu jablka)
Či