čepení n. (čepeňí, čepeňi, čepéňí)
1 část. čes ozdobná svatební pokrývka hlavy nevěsty: čepeňí bilo samí zlato Žinkovy PM; čepeňí bilo z mirti do kostela nebo z mašlí a kiteg do hospodi Volyně ST; čepeňí Jičín JC, Chodsko, Humpolec PE 2 čes, mor obřad kladení čepce na hlavu nevěsty: neṷjesta plakala uš při čepeňí, co teprowá, diš ňim máťi jeho dáwala požehnáňi! Radčice JN; pag bilo slavnostňi čepeňi, z nevjesti se stala žena Lípa nad Orlicí RK; při čepeňí nevjesti se spívá Česká Skalice NA (Zlíč); čepeňí prováďej skušení paňički Nemyslovice MB; čepeňí je záležitozď ropská Blatnička HO; snáď nebudeš chťet, abich šla bes čepéňí g oltářu Uherskohradišťsko; prv bývało to čepeňí, pravda, fčyl uš to zahýňá Valašské Meziříčí VS (Juřinka); čepeňi Vysoké nad Jizerou SM; čepeňí nevjesti Dobrovice MB, Humpolec PE; čepéňí Valašsko 3 žertovné zdobení ženichovy hlavy: při čepeňí bábi dávali žeňichovi do vlasú pápjerki s peří na znameňí, že vopoušťí svobodu Chýnov TA; čepeňí žeňicha Pacov PE 4 druh účesu a vlasy spletené do copu a připnuté k hlavě: fšechni ženckí dřív nosili čepeňí Hranice CB (Trpnouze) b drdol: mlačinka Barka si na čepeňí hoďila želíňáčeg a šla Blata; čepeňí Chlum u Třeboně JH 5 druh pečiva a svatební koláč: čepeňí Poleň KT b preclík s přeloženými konci: čepeňí Chodsko
→  čepeníčko n. (čepeňíčko) dem. k 5b: čepeňíčko Chodsko
PSJČ; SSJČ
Či