čepit I nedok. (čepit, čep’iť, čep’ić, čepič )
obřadně zdobit hlavu nevěsty svatebním čepcem: ženi čepí nevjestu o svadbje Žinkovy PM; švadlena, která šila nevjesťe šati, ji o svadbje oblíkala a čepila, i drouški Poleň KT; ženi nevjestu čepijou, berou jí z hlavi vjeneček mirtovej Jemnice TR; robi čepijú nevjestu Blatnička HO; čepíja nevjestu Uherskohradišťsko; čepit nevjestu Chodsko; čep’iď nevjestu Vsetínsko; čepič ňevjestu do kaptura Štítina OP; čep’ić Havířov KA (Šumbark), Havířov KA (Dolní Bludovice); ▲ já ťi nesu novínečku, krásnú, spaňilú, že ťi budú zejtra večír čepit tvú milú Kobylí BV – část písně
PSJČ; SSJČ
Či