čáborovat (se) nedok. (čáborovať (se), šáborovať (se), cáborovať (se))
1 expr. svč obtížně jít, šourat se; chodit vůbec: kam zas čáboruješ, ďiť na nohi nemužeš! Loužnice JN; k posledu se uš jen tak cáborovala po setňici Loužnice JN; gdes to jen, ďúče, cáborovalo, šúti máš jag handru Držkov JN; cáboroval sem až do Visokího g dochtoroj Vysoké nad Jizerou SM; tá bába se ďiňe po tí kostǝrbačce šáboruje Bozkov SM; krancáci šáborujou po lese ve nne v noci Jilemnice SM 2 expr. svč bezúčelně chodit, bloumat: co se tu furt čáboruješ? Loužnice JN; cáboruje se, jen abi mu čas ušel Držkov JN; šáboruje po nocich jako námňesičnej Držkov JN; ňic neďelaj, jen po si čáborujou Poniklá SM; v noci po baráku cáboruje Víchová nad Jizerou SM; cáborovať se Zásada JN
Ba