četník m. (četňík, četňik, četňək)
1 cúz příslušník četnictva nebo policie: potkať četňika po ránu nebo ňákou inou uniformu znamenalo podle pojeri šťesťí na celej deň Radčice JN; bil taji novej četňik Lužec nad Cidlinou HK; mňe pronásledovali ti ňemeckí četňíci Ostrov HB; tenkrat tú nebəli četňəcí toho času, tak to nevišetřili Žinkovy PM; přišli četňící Sušice KT; gdebe nás potkl četňig bévl, tak nam to zebrl Hlína BO; četňíci přišli, u hodnéch liďí hledali, ale ňic nenašli Jedlí SU; je to dani  četňiku Cholina OL; co tu chce četňík? On náz zavre! Radějov HO; přijeli aj četňíci z Hraďišča Hluk UH; pro mňa přýdú četňícy Prostřední Bečva VS; prv ňebyło radyja, prv ňebyło telej tych četňikuf Hlubočec OP; pujdu ho udadz’ do četňikuf Ostrava OV (Hrabová) 2 ◘ druh hry: hráli zme na četňíky a na zloďeje Liptál VS; četňik, zloďej Frenštát pod Radhoštěm NJ
● jeden musí bejt jako četňik Rovensko pod Troskami SM, je jako četňík Sepekov PI – ostražitý, stójíž nade mnou jak četňík Kladeruby VS – ostražitě, přísně; ten je chitré jak četňik Jankovice KM – velmi chytrý; Jura je jak četňík Blatnička HO – vychytralý
PSJČ; SSJČ; SPJMS (ČETNÍK)
Ir