čapnout I dok. (čapnout, čapnót, čapnút, čapnúť, čapnuť)
1 (o ptáku, zprav. o slepici) přikrčit se k zemi: čapła, kuřyčka, čapła! Štítina OP; čapnót Senice na Hané OL; čapnout Kostelany nad Moravou UH 2 zejm. vm poklesnout, sesednout se: ťesto čapo Velká nad Veličkou HO; střecha čapła Blatnička HO; chaupa čapa Mistřice UH; ťesto ňe čapło Vsetínsko; ťesto se mňe zvihło, a fčil hleť, jak čapło vých. Morava; stodoła mu čapła Frenštát pod Radhoštěm NJ 3 dobře se umístit; dobře dopadnout: tak to čaplo Morava
PSJČ; SSJČ
Či