capat II nedok. (capat, capac’)
1 expr. bít údery zprav. provázenými pleskavým zvukem: capat Uherskohradišťsko 2 expr. zmocňovat se, chytat: capac’ Ostrava OV 3 začínat mluvit: gdiž ďiťe capá, řiká se mu capák, capóšek záp. Morava 4 střm expr. zbytečně, hloupě mluvit, žvanit: mlč a necapé Boskovicko; necapé, dť to néňi pravda! Vanovice BK; dš jš  chlapé capó, to je hruza, jako b nemňel hinó prác! Jevíčsko; zaséj nehde cape Malé Hradisko PV; capat Moravská Třebová SY
Go